Dnešním dnem nám končí poslední volno před Vánocemi – Thanksgiving holidays. Prázdniny nám začaly zkráceným školním dnem ve středu, což znamenalo konec vyučovaní ve 12:00. Ve 12:30 nás vyzvedl autobus a my, plavecký tým, jsme se vydali na dvouhodinový trénink. Po tréninku jsem se u školy sešla se zbytkem rodiny a vyrazili jsme na nákup nezbytností pro nadcházející Den díkuvzdání a také Vánoce.
Krocan už nám doma několik dní rozmrzal, z hlavních jídel tedy zbývaly už jen sladké brambory. Jelikož jsme byli kupodivu v nakupovací náladě (což já jsem osttaně vždycky, rozhodli jsme se koupit i vánoční stromeček a světla. Navečer jsem se sešla s kamarády a ani jsem se nenadála a byl tu Den díkuvzdání.
Ráno jsme vstaly s Roseanne brzy a vydaly jsme se dokončit nákupy. Tentokrát jsme sháněly tradiční dýňový koláč a několik dalších dortů. Jeden by nám nestačil – čekali jsme totiž rdinu pěstounského syna Mika a Roseanne se čtyřmi dětmi (2 hyperaktivní kluci a 2 holky, z nich 1 šestnáctiletá ve druhém měsíci těhotenství). Hold jsme se měli na co těšit.
Dopoledne jsem strávila pečením cheesecaku, škrábáním brambor a dalšími přípravami. Okolo 15. hodiny konečně dorazila naše návštěva. Poté co se všichni hyperaktivní, potetovaní, opiercingovaní a těhotní usadili nakrájel Mike krocana a my se dali do hodování a debatování. Hlavním tématem bylo chtě nechtě těhotenství. Celá dívčina rodina mluvila o jejím požehnaném stavu se šťasným výrazem „Jupí, budeme mít miminko!“, což mě přinejmenším vyděsilo.
Druhou důležitou atrakcí Thanksgiving holidays je tzv. Černý pátek. Všichni nákupůchtiví lidé po celé Americe vstávají kolem 3. hodiny ranní a vyrážejí stát fronty u obchodů plných slev jako např. Walmart, K-mart, Target, či Best Buy. Já, Rachel a Roseanne jsme dům opustily ve 3:30 ráno a ve 4 jsme se už řadily do fronty (přibližně 100. v pořadí). Během čekání jsme vyfasovaly mapu připomínající zadání bojovky, zobrazující jednotlivá oddělení Walmartu a konkrétní místa, kam zaměstnanci umístili ve velice omezeném množství zlevněnou elektroniku.V 5 hodin se dveře konečně otevřely a my vyrazily na lov. První destinací bylo oddělení elektroniky. Předchozí den jsem si na internetu vyhlídla foťák a k mé radosti ho měli. Výběr barvy mi usnadnilsám Walmart, jelikož měli jen jednu, a to modrou. Protože Roseanne letos neměla peníze na nic velikého jako TV nebo PC, odebraly jsme se rovnou do oddělení oblečení a hraček, pro dárky jejím neteřím. Za 10 dolarů koupila dvě stoln hry (New Moon a LIFE), po 3 dolarech sukně a za stejně přívětivou cenu termoprádlo/termopyžamo s disney motivy (Mickey Mouse, Tinker Bell, Snoopy…). Jedno takové na mě a Rachl čeká pod stromečkem, za 3 dolary místo původních 11 to tam Roseanne přeci nemohla nechat.
Z Wallmartu jsme se přesunuly do Targetu, kde jsem si koupila pantofle Paul Frank a Rachel červený iPod nano za 145 dolarů, ke kterému jako dárek dostala dárkový kupón s 15 dolary.Jelikož jsme začínaly být pěkně unavené, odebraly jsme se zpět domů do postele.
Odpoledne jsme znovu v plné síle vyrazily do obchodního centra. Po cestě jsme se stavily v domě Mikovýho bratra pro jeho manželku a handicapovanou dveru na vozíku. Aby cesta na nákupy proběhla co nejsnadněji, nechaly jsme naše auto u nich a použily jejich auto podomácku předělané na auto pro handicapované. Přední dvě sedadla jsou ponechána v původní podobě a zbylé, pravděpodobně 2, řady jsou odmontovány, čímž vznká prostor pro elektrický vozík. Poté, co jsme Sierru i s vozíkem naložily do prostoru za předními sedadly, usadily jsme se já a Rachel na sedadla bokem dopředu. A proč to všechno tak podrobně popisuji?
Po skvělém nakupování (konečně jsem sehnala zimní bundu, takže už nemusím mrznout) byl čas vydat se na cestu zpět. Opět jsme Sieře pomohly, usadily jsme se, na poněkolikáté zavřely dvěře kufru, kterými jsme vešly a rozjely se. Po přibližně 5 minutách jízdy po dálnici se z ničehonic dveře kufru otevřely, rampa se vyklopila a já, sedící hned u dvěří, začala z dnešního pohledu histericky ječet. Jediné na co jsem se po chvíli zmohla bylo:“Je to otveřenýýý!“, a tak jsme zastavily a kufr spravily. Po zbytek cesty jsme sice musely dveře přidržovat, ale dorazily jsme v pořádku.
Sobotní dopoledne mě Roseanne vyslala s kamarády do K-martu pro vánoční ozdoby, zatímco oni šli do kina, kam se mi moc nechtělo. Zdobení stromečku je přeci jen jednou do roka a do kina můžu jít kdykoliv.
Příští týden načínám svůj adventní kalendář a můžu pomalu začít odpočítávat dny do Vánoc a také bohužel do odjezdu Rachel. Musím přiznat, že se mi bude nejspíš stýskat, ale na druhou stranu jsme vděčná za šanci vyzkoušet si oboje.
Krocan už nám doma několik dní rozmrzal, z hlavních jídel tedy zbývaly už jen sladké brambory. Jelikož jsme byli kupodivu v nakupovací náladě (což já jsem osttaně vždycky, rozhodli jsme se koupit i vánoční stromeček a světla. Navečer jsem se sešla s kamarády a ani jsem se nenadála a byl tu Den díkuvzdání.
Ráno jsme vstaly s Roseanne brzy a vydaly jsme se dokončit nákupy. Tentokrát jsme sháněly tradiční dýňový koláč a několik dalších dortů. Jeden by nám nestačil – čekali jsme totiž rdinu pěstounského syna Mika a Roseanne se čtyřmi dětmi (2 hyperaktivní kluci a 2 holky, z nich 1 šestnáctiletá ve druhém měsíci těhotenství). Hold jsme se měli na co těšit.
Dopoledne jsem strávila pečením cheesecaku, škrábáním brambor a dalšími přípravami. Okolo 15. hodiny konečně dorazila naše návštěva. Poté co se všichni hyperaktivní, potetovaní, opiercingovaní a těhotní usadili nakrájel Mike krocana a my se dali do hodování a debatování. Hlavním tématem bylo chtě nechtě těhotenství. Celá dívčina rodina mluvila o jejím požehnaném stavu se šťasným výrazem „Jupí, budeme mít miminko!“, což mě přinejmenším vyděsilo.
Druhou důležitou atrakcí Thanksgiving holidays je tzv. Černý pátek. Všichni nákupůchtiví lidé po celé Americe vstávají kolem 3. hodiny ranní a vyrážejí stát fronty u obchodů plných slev jako např. Walmart, K-mart, Target, či Best Buy. Já, Rachel a Roseanne jsme dům opustily ve 3:30 ráno a ve 4 jsme se už řadily do fronty (přibližně 100. v pořadí). Během čekání jsme vyfasovaly mapu připomínající zadání bojovky, zobrazující jednotlivá oddělení Walmartu a konkrétní místa, kam zaměstnanci umístili ve velice omezeném množství zlevněnou elektroniku.V 5 hodin se dveře konečně otevřely a my vyrazily na lov. První destinací bylo oddělení elektroniky. Předchozí den jsem si na internetu vyhlídla foťák a k mé radosti ho měli. Výběr barvy mi usnadnilsám Walmart, jelikož měli jen jednu, a to modrou. Protože Roseanne letos neměla peníze na nic velikého jako TV nebo PC, odebraly jsme se rovnou do oddělení oblečení a hraček, pro dárky jejím neteřím. Za 10 dolarů koupila dvě stoln hry (New Moon a LIFE), po 3 dolarech sukně a za stejně přívětivou cenu termoprádlo/termopyžamo s disney motivy (Mickey Mouse, Tinker Bell, Snoopy…). Jedno takové na mě a Rachl čeká pod stromečkem, za 3 dolary místo původních 11 to tam Roseanne přeci nemohla nechat.
Z Wallmartu jsme se přesunuly do Targetu, kde jsem si koupila pantofle Paul Frank a Rachel červený iPod nano za 145 dolarů, ke kterému jako dárek dostala dárkový kupón s 15 dolary.Jelikož jsme začínaly být pěkně unavené, odebraly jsme se zpět domů do postele.
Odpoledne jsme znovu v plné síle vyrazily do obchodního centra. Po cestě jsme se stavily v domě Mikovýho bratra pro jeho manželku a handicapovanou dveru na vozíku. Aby cesta na nákupy proběhla co nejsnadněji, nechaly jsme naše auto u nich a použily jejich auto podomácku předělané na auto pro handicapované. Přední dvě sedadla jsou ponechána v původní podobě a zbylé, pravděpodobně 2, řady jsou odmontovány, čímž vznká prostor pro elektrický vozík. Poté, co jsme Sierru i s vozíkem naložily do prostoru za předními sedadly, usadily jsme se já a Rachel na sedadla bokem dopředu. A proč to všechno tak podrobně popisuji?
Po skvělém nakupování (konečně jsem sehnala zimní bundu, takže už nemusím mrznout) byl čas vydat se na cestu zpět. Opět jsme Sieře pomohly, usadily jsme se, na poněkolikáté zavřely dvěře kufru, kterými jsme vešly a rozjely se. Po přibližně 5 minutách jízdy po dálnici se z ničehonic dveře kufru otevřely, rampa se vyklopila a já, sedící hned u dvěří, začala z dnešního pohledu histericky ječet. Jediné na co jsem se po chvíli zmohla bylo:“Je to otveřenýýý!“, a tak jsme zastavily a kufr spravily. Po zbytek cesty jsme sice musely dveře přidržovat, ale dorazily jsme v pořádku.
Sobotní dopoledne mě Roseanne vyslala s kamarády do K-martu pro vánoční ozdoby, zatímco oni šli do kina, kam se mi moc nechtělo. Zdobení stromečku je přeci jen jednou do roka a do kina můžu jít kdykoliv.
Příští týden načínám svůj adventní kalendář a můžu pomalu začít odpočítávat dny do Vánoc a také bohužel do odjezdu Rachel. Musím přiznat, že se mi bude nejspíš stýskat, ale na druhou stranu jsme vděčná za šanci vyzkoušet si oboje.
Žádné komentáře:
Okomentovat