Nevím čím to, ale zdá se, že tu čas začal běžet mnohem rychleji, než tomu bylo doposud. Z Floridy jsme doma už skoro týden a já se dostávám k dalšímu příspěvku na můj poněkud zanedbávaný blog až nyní. Z důvodu nedostatku času a částečně mé lenosti jsem se rozhodla vynechat příspěvek o dovolené na Floridě a rozepsat se až o hlavním programu uplynulého týdne, začátku zimní sportovní sezóny. Nabídka pro toto období zněla následovně: kluci basketbal, holky basketbal, plavání, atletika (v tělocvičně), roztleskávačky a wrestling. Já jsem ještě před odjezdem na Floridu navštívila srazy dvou týmů – roztleskávaček a plavání. Po zvážení všech pro a proti obou sportů vyhrálo jednoznačně plavání. Konkurz pro oba týmy se konal ve stejném termínu, takže pokoušet se o umístění do obou nepřipadalo v úvahu.
Samotný výběr nových členů (plavci z předchozích sezón jsou do týmu zařazeni automaticky) začal hned v pondělí 16.11. Po 8. hodině jsme se sešli u zadního vchodu, kde už byly přistaveny dva žluté školní autobusy. Po 20 minutách jízdy jsme dorazili do areálu místní univerzity Rutgers a vydali se do šaten. V naší dámské šatně už stála trenérka s výrazem policisty odpočítávající 2 minuty, které nám velkoryse dopřála na převlečení. Pro následující dny jsem se poučila, že si mám plavky obléci už ve škole, jako většina ostatních děvčat.
U bazénu si nás hlavné trenér po docházce rozdělil na staré a nové členy a nás nové začal v abecedním pořadí volat k okraji bazénu. I přestože jsem si byla v pondělí naprosto jistá, že jeho zadání nikdy nezapomenu, dnes mi v hlavě jen splývají. Jedním z prvních úkolů byly dva bazény volným stylem, z čehož vyplynulo já jako jediná prsa a ostatní kraul. Z prvotní nejistoty mě dostal fakt, že jsem byla i tak rychlejší.
V úterý se proces opakoval, jen náplň tréninku byla jiná. Jen co volný styl nahradil kraul, já věděla, že je zle. Kouč si lehnul v teplácích na okraj bazénu a názorně nám předvedl, co po nás chce. Po nějakých 2 bazénech naprosté nejistoty jsem přestala mít pocit a vypadat, jako že se topím, jen po mé pondělní rychlosti se mi mohlo jen zdát. Po příjezdu ke škole si vzal slovo hlavní kouč a předal nám několik důležitých informací – přestat pít vodu z bazénu (pokud nechceme mít průjem:) a připravit se na čtvrtek, kdy začnou opravdové tréninky.
Středeční, tedy poslední den výběru se nijak výrazně nelišil od předchozích, ovšem až na velkolepé zakončení výběru nových členů. Po skončení tréninku jsme se z autobusu přesunuli rovnou do místnosti na wrestling, kde nám byl předán tréninkový plán na celou sezónu. Tréninky máme od pondělí do čtvrtka 90 minut a v pátek 120 minut. Na rozvrhu se vyskytují i naprosto šílená data jako 23.12., kdy samozřejmě nemáme školu. Na konci si k sobě trenér zavolal několik nováčků a zbytek rozpustil. Těžko říci, jestli to byli ti, co neprošli, ale ve čtvrtek nás bylo na tréninku o poznání méně.
Se čtvrtkem přišlo, jak nás kouč ostatně varoval, opravdové trénování. Na „rozcvičenou“ jsme si dali asi tolik bazénů, kolik jsem plavala doma a myslela si, že je to víc než dost a zbytek tréninku jsme se věnovali pilování stylu a rychlosti. Na závěr si na nás připravili poněkud překvapivě šlapání vody. Nikdy jsem si nemyslela, že je na šlapání vody něco těžkého, ale desektrát 30 sekund s rukama nad hlavou po 90 minutách tréninku bolelo víc, než bych očekávala.
Na páteční prodloužený trénink nás autobus odvezl do jiného bazénu jen se 4 pruhy místo běžných 7. Po přibližně hodině trénování z ničeho nic vypnul proud a my museli z bezpečnostních důvodů z vody. Namísto očekávaného relaxu jsme si však museli lehnout na rozprostřené ručníky a posilovat (60 kliků, sedy-lehy, vzpory atd a to vše v plavkách:). Jako zakončení týdenního dření jsem si protrpěla svůj první závod. Ostuda jako blázen, ale jelikož pomalejší už být nemůžu, čekají mě jen lepší časy.