Jaro je tu, lidí šílí!

 První změna ročních období roku 2010 byla v New Jersey opravdu velkolepá, přišly totiž povodně. Vše začalo silnými dešti a prudkým větrem v pátek 12. března. Toho večera naplánovala dcera pastora Michelle dívčí večer v podobě večeře v restauraci Applebees a následovně sledování filmu v jejím sklepě. Po večeři a hodinovém povídání se nás šest přesunulo ve dvou autech do obchodu s potravinami Stop and Shop, kde jsme do košíku naházely všechno, co ke správnému sledování filmu patří. Zmrzliny tisíce druhů, polevy, kornouty na zmrzliny a nezbytný popcorn. Michelle vybrala film Znovu sedmnáct, který rodhodně předčil má očekávání (ovlivněná předsudky vůči Zacu Efronovi). Po cestě domů začal meteorology předpovídaný déšť a my byly rády, že jsme doma, navíc s celým víkendem před námi. Během soboty se nám na zahradě vytvořila scenérie připomínající pohled na rybník z kuchyňského okna mojí babičky, jen s rozdílem, že na naší americké zahradě nemá rybík co dělat. K večeru se z venku ozval příšerný zvuk, který jsme přisoudili staré šňůře natažené přes celou zahradu. V neděli ráno jsme však zjistili, že jsme se pekelně mýlili. Ohromnou ránu zavinil strom padající na sousední dům. Ještě než jsme nasedly do auta, bylo nám jasné, že cesta do kostela nebude jen tak. Abychom se dostaly na dálnici vedoucí k našemu kostelu, musíme jet po silnici kopírující řeku vedoucí naším městem. Řeka a souběžně vedoucí uměle vybudovaný kanál vytvořily jednu širokou, divoce se valící řeku, rozlévající se po celém okolí. Na silnici vedoucí k naší dálnici jsme narazily na tři neprůjezdná, totálně zatopená místa a několik aut, ze kterých byla vidět jen střecha. Po příjezdu do kostela jsem vystřídala pastora a jeho ženu ve vytírání podlahy, a tak jsme mohli servírovat kávu a deserty jako každou jinou neděli v přízemí. V pondělí v půl šesté ráno nás probudil telefonát od školy o zrušení pondělního vyučování z důvodu výpadků elektřiny a částečného zatopení školy. Do úterý povodně přešly a celé město mohlo zase začít normálně fungovat. 
 Namísto navrácení studeného počasí nám povodně přinesly jarní teploty a odnesly vrstvy oblečení. Škola se začila plnit žabkami, sandály, kraťásky, minisukněmi a šaty a náš sklep zimními bundami a huculemi. Rána jsou sice stále chladná, ale ze školy všichni vycházíme jen v tílkách a se slunečními brýlemi. Díky teplým večerům jsem mohla začít znovu běhat a užívat si slníčko nejen pohledem z okna.
 Spolu se zimou jsme v uplynulém týdnu zakočnili i zimní sportovní sezónu. Ve čtvrtek naši tři plavečtí trenéři zorganizovali slavnostní večer pro studenty a jejich rodiče ve školní jídelně. Během večera jsme zhlédli dvacetiminutovou prezentaci s našimi fotkami, pochutnali si na desertech a hlavně dostali naše certifikáty, trička a objednané fotky. Z obavy, že žádný jiný sport by mě nebavil, tak jako plavání, jsem se rozhodla sportovat sama, kdykoliv si najdu čas.