Dva měsíce po naší poslední konferenci a s nebezpečně se blížícím koncem školního roku bylo na čase slavnostně uzavřít debatní sezónu 2009/2010. Stejně jako banket Amnesty International i ten FHSMUN se konal ve školní jídelně. Vstupné dvacet dolarů každý v předstihu zaplatil v učebně pana G., vyzdobené našimi oceněními.
16. června, tři týdny po zvolení vedení klubu pro školní rok 2010/2011, jsme se všichni sešli v jídelně laděné do školních barev, tedy modré a žluté. V půl sedmé se ujal mikrofonu G a pronesl pár úvodních slov. Proslov uzavřel představením manželů Juva. Stan a Mindy Juva jsou rodičemi nyní bohužel zesnulého syna Daniela, studenta pro kterého znamenalo MUN vše. Poté, co Daniel zemřel, jeho rodiče obdrželi veliké množství peněz a přemýšleli, jak by si s nimi Daniel přál naložit. Jedna z prvních možností bylo věnovat obdržené finance MUN ve formě stipendia. G rozeslal všem letošním maturantům email s dotazníkem, na základě něhož Danielovi rodiče vybrali vítěze. Stipendium vyhrál „generální tajemník“ MUN Varshil Patel, který si jak roli hlavního vedoucího tak stipendium právem zasloužil.
Další na programu byla večeře ve formě švédských stolů. V nabídce bylo kuře a jiné druhy masa a těstoviny. K pití byly limonády; konkrétní druh si každý objednal dopředu emailem. Po třičtvrtě hodiny jsme přesunuli pozornost od jídla ke stupínku s mikrofonem. Přišel čas na rozdání ocenění ze všech konferencí, kterých jsme se v uplynulém školním roce zúčastnili. Přestože není vítězství hlavním důvodem účasti na konferencích, byla by škoda nezmínit se o našich úspěších. G postupně přečetl jména a umístění delegátů na jednotlivých konferencích. Pokud šlo o párovou delegaci, pozval oba ke stupínku a předal jim kopii ocenění. Párové delegace dostanou při závěrečném ceremoniálu jen jedno ocenění, které si G ponechá a následně nechá vyrobit kopie. Přestože já jsem si mohla originál ponechat hned po konferenci (privilegia exchange studenta), tak mi G nechal přidělat ještě jednu. Kromě dřevěných ocenění dostal každý úspěšný delegát certifikát od místního úřadu vzdělávání. Certifikáty nebyly v den banketu seřazené, a tak si je každý vyzvednul následující den v učebně G. Spolu s certifikátem jsem si vyzvedla tričko z poslední konference RMC, které jsem si nechala od všech kamarádů podepsat.
Po předání ocenění vyhraných na konferencích začal G rozdávat ocenění neočekávaná. Moje kamarádka Anisha dostala ocenění za nejúspěšnějšího nového delegáta, Varshil obdržel jedno za pokoření rekordu v počtu individuálních ocenění a bývalá předsedkyně FHSMUN, která odmaturovala před třemi roky, dostala čestné ocenění za studijní úspěchy po maturitě. Nakonec přišlo obrovské překvapení. G začal mluvit o tom, jakou mělo FHSMUN skvělou šanci zařadit mezi sebe zahraničního delegáta. Pokračoval o tom, jak jsem to nevzdala, byla každý týden na schůzi, pekla na každou sbírku atd. Tohle všechno dohromady mě rozbrečelo, a tak když jsem si šla pro svůj bukét a předsednické „kladívko“ na podstavci s mým jménem a nápisem „Under secretary general for foreign affairs“ , nezmohla jsem se na víc než poděkování.
G následně předal slovo maturantům. Nejdříve jednoho po druhém představil a řekl o nich pár informací a poté jim předal mikrofon. Každý z nich měl přibližně tři minuty na jejich příběh. Většina z nich začala mluvit o jejich první schůzi MUN, strachu z mluvení před lidmi, pokračovali o jejich MUN kariéře a úspěších a zakončili to pár větami o vlivu MUN na výběr oborů, které budou studovat na univerzitě. Já jsem již měsíc dopředu plánovala pronést pár slov a rozdělit se o můj příběh, ale jelikož jsem se bála a stále jsem měla slzy v očích, rozhodla jsem se to odložit na neurčito. Po proslovech maturujících vedoucích předal Varshil jeho předsednické kladívko novému předsedovi Justiceovi. G dodal několik závěrečných slov, ve kterých studenty i rodiče ujistil, že i přes tlak nového guvernéra a rozpočtovým škrtům v oblasti vzdelávání nikam neodchází.
Publikum se na žádost G otočilo o 180° směrem k jednomu z televizorů na kterém jsme sledovali rozhovory s maturanty a prezentaci s fotkami. V první čtvrtině to byly fotky letošních maturantů před třemi, či čtyřmi lety. V druhé čtvrtině to byli fotky těch samých lidí ale z uplynulé sezóny. Třetí čtvrtina byla věnována mladším členům FHSMUN, kteří povedou klub příští rok a poslední čtrvtina byla čistě o Varshilovi, maturujícím předsedovi. Během prezentaci jsem konečně usušila ubrečené oči a zašla požádat G, jestli bych mohla říct několik slov. Na ubrousek jsem si napsala několik bodů, které bych ráda zmínila a ujala se mikrofonu. Ve chvíli, kdy jsem se teprve rozhodovala, jestli bych chtěla proslov dát, neuvědomila jsem si, před kolika lidmi budu muset mluvit. V jídelně bylo přes osmdesát lidí a mluvení do mikrofonu taky není jedna z mých oblíbených činností. Vše jsem nakonec zvládla, zmínila vše podstatné, poděkovala celému klubu za zpříjemnění mého roku ve Spojených státech. Bez účasti v MUN by můj rok ve Spojených státech nebyl ani z poloviny tak zábavný a hledání přátel by bylo nepředstavitelně obtížné.
16. června, tři týdny po zvolení vedení klubu pro školní rok 2010/2011, jsme se všichni sešli v jídelně laděné do školních barev, tedy modré a žluté. V půl sedmé se ujal mikrofonu G a pronesl pár úvodních slov. Proslov uzavřel představením manželů Juva. Stan a Mindy Juva jsou rodičemi nyní bohužel zesnulého syna Daniela, studenta pro kterého znamenalo MUN vše. Poté, co Daniel zemřel, jeho rodiče obdrželi veliké množství peněz a přemýšleli, jak by si s nimi Daniel přál naložit. Jedna z prvních možností bylo věnovat obdržené finance MUN ve formě stipendia. G rozeslal všem letošním maturantům email s dotazníkem, na základě něhož Danielovi rodiče vybrali vítěze. Stipendium vyhrál „generální tajemník“ MUN Varshil Patel, který si jak roli hlavního vedoucího tak stipendium právem zasloužil.
Další na programu byla večeře ve formě švédských stolů. V nabídce bylo kuře a jiné druhy masa a těstoviny. K pití byly limonády; konkrétní druh si každý objednal dopředu emailem. Po třičtvrtě hodiny jsme přesunuli pozornost od jídla ke stupínku s mikrofonem. Přišel čas na rozdání ocenění ze všech konferencí, kterých jsme se v uplynulém školním roce zúčastnili. Přestože není vítězství hlavním důvodem účasti na konferencích, byla by škoda nezmínit se o našich úspěších. G postupně přečetl jména a umístění delegátů na jednotlivých konferencích. Pokud šlo o párovou delegaci, pozval oba ke stupínku a předal jim kopii ocenění. Párové delegace dostanou při závěrečném ceremoniálu jen jedno ocenění, které si G ponechá a následně nechá vyrobit kopie. Přestože já jsem si mohla originál ponechat hned po konferenci (privilegia exchange studenta), tak mi G nechal přidělat ještě jednu. Kromě dřevěných ocenění dostal každý úspěšný delegát certifikát od místního úřadu vzdělávání. Certifikáty nebyly v den banketu seřazené, a tak si je každý vyzvednul následující den v učebně G. Spolu s certifikátem jsem si vyzvedla tričko z poslední konference RMC, které jsem si nechala od všech kamarádů podepsat.
Po předání ocenění vyhraných na konferencích začal G rozdávat ocenění neočekávaná. Moje kamarádka Anisha dostala ocenění za nejúspěšnějšího nového delegáta, Varshil obdržel jedno za pokoření rekordu v počtu individuálních ocenění a bývalá předsedkyně FHSMUN, která odmaturovala před třemi roky, dostala čestné ocenění za studijní úspěchy po maturitě. Nakonec přišlo obrovské překvapení. G začal mluvit o tom, jakou mělo FHSMUN skvělou šanci zařadit mezi sebe zahraničního delegáta. Pokračoval o tom, jak jsem to nevzdala, byla každý týden na schůzi, pekla na každou sbírku atd. Tohle všechno dohromady mě rozbrečelo, a tak když jsem si šla pro svůj bukét a předsednické „kladívko“ na podstavci s mým jménem a nápisem „Under secretary general for foreign affairs“ , nezmohla jsem se na víc než poděkování.
G následně předal slovo maturantům. Nejdříve jednoho po druhém představil a řekl o nich pár informací a poté jim předal mikrofon. Každý z nich měl přibližně tři minuty na jejich příběh. Většina z nich začala mluvit o jejich první schůzi MUN, strachu z mluvení před lidmi, pokračovali o jejich MUN kariéře a úspěších a zakončili to pár větami o vlivu MUN na výběr oborů, které budou studovat na univerzitě. Já jsem již měsíc dopředu plánovala pronést pár slov a rozdělit se o můj příběh, ale jelikož jsem se bála a stále jsem měla slzy v očích, rozhodla jsem se to odložit na neurčito. Po proslovech maturujících vedoucích předal Varshil jeho předsednické kladívko novému předsedovi Justiceovi. G dodal několik závěrečných slov, ve kterých studenty i rodiče ujistil, že i přes tlak nového guvernéra a rozpočtovým škrtům v oblasti vzdelávání nikam neodchází.
Publikum se na žádost G otočilo o 180° směrem k jednomu z televizorů na kterém jsme sledovali rozhovory s maturanty a prezentaci s fotkami. V první čtvrtině to byly fotky letošních maturantů před třemi, či čtyřmi lety. V druhé čtvrtině to byli fotky těch samých lidí ale z uplynulé sezóny. Třetí čtvrtina byla věnována mladším členům FHSMUN, kteří povedou klub příští rok a poslední čtrvtina byla čistě o Varshilovi, maturujícím předsedovi. Během prezentaci jsem konečně usušila ubrečené oči a zašla požádat G, jestli bych mohla říct několik slov. Na ubrousek jsem si napsala několik bodů, které bych ráda zmínila a ujala se mikrofonu. Ve chvíli, kdy jsem se teprve rozhodovala, jestli bych chtěla proslov dát, neuvědomila jsem si, před kolika lidmi budu muset mluvit. V jídelně bylo přes osmdesát lidí a mluvení do mikrofonu taky není jedna z mých oblíbených činností. Vše jsem nakonec zvládla, zmínila vše podstatné, poděkovala celému klubu za zpříjemnění mého roku ve Spojených státech. Bez účasti v MUN by můj rok ve Spojených státech nebyl ani z poloviny tak zábavný a hledání přátel by bylo nepředstavitelně obtížné.
Gratuluju k té ceně, určitě sis to zasloužila :)
OdpovědětVymazatděkuji:)
OdpovědětVymazattaky se přidávám ke gratulaci :))
OdpovědětVymazatdekuji:)nemuzu se dockat az se vase blogy rozjedou naplno a ja budu z pohodli sveho domova cist vase zazitky:)Z.
OdpovědětVymazatGratuluji. =) O.
OdpovědětVymazat