Pokud patříte mezi mé věrné čtenáře, zřejmě si z jednoho z mých úvodních článků pamatujete zmínku a předmětu zvaný žurnalistika, jehož jsem tu studentkou.
V jedné učebně jsou vyučovány dva, zároveň se doplňující, předměty – žurnalistika 1 a 2. Studenti žurnalistiky 2 absolvovali v předchozím roce kurz první a jejich úkolem je sestavování školních novin, upravování a samozřejmě i psaní článků. Každý z nich má na starosti jednu rubriku – Inside Franklin (dění ve škole), Health (zdraví), International (mezinárodní novinky), Sports (sportovní novinky) a Opinion (komentáře na různá témata). Já a zbytek studentů žurnalistiky 1 píšeme články, debatujeme a procvičujeme gramatiku. Gramatika se ve veřejených amerických školách přestává učit v osmé třídě, a tak hodiny jako žurnalistika slouží jako takové malé osvěžení paměti.
Pokud některý ze školních klubů pořádá speciální akci jakými jsou například módní přehlídka klubu Budoucích business lídrů Ameriky, či banket jakéhokoliv klubu, jeden z nás tam vyrazí, pořídí několik fotek a následně napíše článek. Obvykle se najde redaktor, který je nějakým způsobem do akce zapojen, a tak nevysíláme náhodné lidi na akce, se kterými nejsou nijak spojeni. Já jsem v poslední době napsala o banektu Amnesty International a o konferenci Rutgers Model Congress. Články je pro věrohodnost dobré doplnit několika větami z interview s kterýmkoliv z účastníků. Uvidíme, jestli se jeden z nich objeví v jednom ze dvou plánovaných čísel školních novin.
Jednou za čas vyhlásí náš učitel Mr. DiMarco tzv. „News groups.“ News groups spočívají v nalezení zajímavé novinky v novinách, či na internetu, prezentaci a následné debatě. Obvykle debatu ukončíme v momentu, kdy se některý z nás zeptá „Jak jsme se k tomuto tématu dostali?“ a řada přichází na dalšího studenta. News groups jsou mojí oblíbenou činností, jelikož každý přijde s nějakou kuriozní zprávou.
Po dobu přibližně tří měsíců měl náš učitel Mr. DiMarco na pomoc studentku vysoké školy Ms. Jodan. Naším největším projektem byla série tří sloupků. Pozice sloupkaře je v každých novinách, či magazínu obvykle ta nejvíce vážená a vyzkoušet si to na vlastní kůži bylo více než vzrušující. Během psaní sloupku může autor plně vyjádřit svůj názor, což je od psaní běžných zpráv, kde na váš názor není absolutně žádný prostor, docela příjemná změna. Za úspěšný sloupek se považuje ten, který dá vaším čtenářům pocit, jako by vás znali a to se bez vyjadřování vlastních názorů jen stěží povede.
V průběhu šesti týdnů každý ze studentů napsal celkem tři sloupky. Každý sloupek se měl věnovat něčemu jinému, ale dohromady se měly pohybovat ve stejném oboru. Moje tři články se věnovaly společnému tématu „Lidé a moderní doba“. V prvním jsem rozebírala vliv sociálních sítí na lidi a jejich přehnané starání se o ostatní, v druhém parodovala život typického američana v 21. století plný techniky a ve třetím jsem zapřemýšlela nad otázkou „Pro koho se vlastně strojíme?“. Ms. Jodan si všechny přečetla a ke známce přidala několik slovních komentářů, které vždycky potěší.
Poté, co jsme se rozloučili s rolí sloupkařů, jsme načali nové a zároveň poslední téma – Zprávy v televizi. Podrobně jsme poslouchali krátká videa na internetu a následně jejich text srovnávali s články v novinách. Nakonec jsme si odpočinuli u sledování filmu z devadesátých let s názvem „Broadcast news“. Den po dokoukání filmu přišla Ms. Jodan s krabicí plnou čokoládových dortíků, jako dárků na rozloučenou. Přestože je Mr. DiMarco můj nejoblíbenější učitel, její moderní styl vyučování mi bude chybět.
Ke konci školního roku se nám konečně podařilo něco, na čem jsme pracovali již od září – dokončení školních novin. Ve čtvrtek 6. května na nás ve třídě čekala hromada krabic s celkově dvěmi tisíci výtisků „The Franklin Warrior“, tedy našich školních novin. V jejich názvu je použit nás školní symbol, nebo pokud chcete maskot, „válečník“. Během padesátiminutové vyučovací hodiny jsme v půlce přeložili přes tisíc výtisků a vydali se s krabicemi plných novin připravených ke čtení na procházku školou. Položili jsme je na každou „stanici“ školní ochranky, do školní knihovny a do pár tříd.
Franklin Warrior má osm stránek a celkově třicet tři článků. K mému příjemnému překvapení se v nich objevily i dva články, kterých jsem autorem. V rubrice Inside Franklin mám článek s názvem „Já, můj muž a našich dvanáct dětí.“ Tento článek vypráví o mé hostitelské rodině a jejich zkušenostech s exchange studenty. Na stránce číslo šest dominuje rubrice International článek „Český školní systém vs. Americký systém“ doplněný fotkou mého českého gymnázia. V rámečku uprostřed článku je zvětšeným písmem napsáno: Narozdíl od amerických jídelen, v těch českých se jídlo servíruje na opravdových/porcelánových talířích s kovovými příbory.
Hned následující den jsem dostala několik reakcí k mým článkům. Spolužačka v hodině nazvané „Zdraví“ okomentovala článek o mé české škole jednoduchým „U vás je všechno tak odlišný.“. Učitelka angličtiny se třídy zeptala, jestli noviny četli a a oznámila jim, že by měli, protože v nich mám dva články. Vzhledem k povaze a zájmům mých spolužáků mi bylo naprosto jasné, že o existenci novin nemají ani potuchy. V tu chvíli jsem si tajně přála, aby si učitelka nechala komentáře pro sebe. Na druhou stranu mě její pozornost samozřejmě potěšila, přeci jenom učí angličtinu. Jeden z posledních větších komenářů mi věnovala učitelka, která měla službu u zapisování studentů čekajících na záchod. Při kontrolování mé školní průkazky si všimla mého nezvyklého jména a zeptala se mě, jestli jsem autorkou těch článků. Následně mi je začala vychvalovat a ptát se mě jak jsem si ten rok užila a co se mi na tom líbilo nejvíc. Potěšilo mě, že i přes ty všechny povinnosti, které učitelé mají, si našli chvilku a přečetli si novíny, jejichž přípravě jsme věnovali mnoho vyučovacích hodin.