Během mého dosavadního pobytu ve Spojených státech jsem navštívila celkem tři oslavy šestnáctých narozenin. „Sladkých šestnáct“ se tu slaví opravdu velkolepě, jak můžete ostatně vidět v televizním pořadu Sweet sixteen na MTV.
První párty, na které jsem byla hostem, byla oslava Mikovy neteře Melodie. Přípravy začaly už na podzim roku 2009. Nejtěžším úkolem bylo najít co nejlevnější a zároveň nejhezčí sál (cena se pohybuje od šesti tisíc nahoru). Poté přišlo na řadu sepsání seznamu hostů, výběr jídla spolu s firmou, která ho dodá, DJ a barev, ve kterých bude celá oslava laděna. Nakonec činnost pro dívky nejpříjemnější – nákup šatů pro oslavenkyni a její „družičky“ a rozeslání pozvánek.
O několik měsíců později, konkrétně 20. března, přišel den D. Při příjezdu k sálu jsme se minuli s bílou limuzínou, ve které oslavenkyně s doprovodem přijela. U vchodu jsme si vyzvedli kartičky s našimi jmény a číslem stolu, u kterého budeme sedět. Já a Maisha jsme byly usazeny u stolu č. 17 spolu s ostatními teenagery a Mike s Roseanne u stolu č. 1 s rodiči Melodie. Patnáct minut po předpokládaném začátku se všichni usadili a DJ ohlásil příchod oslavenkyně a jejího doprovodu. Ve dvěřích se objevila Melodie v obrovských bílých šatech a za ní čtyři družičky, všechny v páru s chlapcem. Pět párů společně zatančilo, pak se všichni kromě Melodie usadili a její táta ji vyzval k tanci. Na závěr jejich ploužení přineslo několik lidí Melodie trůn, na který se usadila a táta jí dle hispánské tradice, obvykle praktikované během oslavy patnáctých naorzenin nazývané Quinceanera, vyměnil střevíčky za nové. Celý tento proces má symbolizovat přeměnu dívky v ženu.
Po dalším tanci konečně přišlo na řadu jídlo. DJ postupně vyvolával čísla stolů, které se seřadily do řady a u táců s jídlem si nabrali, co se dalo. V nabídce byla rýže s fazolemi, garnáti, kuře a jiná masa, těstoviny a salát s vekou. Po celou dobu večera měli všichni starší 21 let možnost objednání alkoholických nápojů a pro teenagery stála na každém stolu láhev s limonádou. Když všichni dohodovali, Melodie se ujala mikrofonu a začala rozdávat šestnáct růží pro šestnáct nejdůležitějších lidí v jejím životě. Dvě pro rodiče, jednu pro otčíma, jednu pro živou a jednu pro zesnulou babičku, dvě pro sestry, jednu pro strejdu Mika atd.
Po zbylou část večera se tančilo, fotilo s oslavenkyní a pojídalo dortíky. Desertů bylo skoro více než hlavních chodů – cheesecake, čokoládový a mrkvový dort a ovocný salát. Před odchodem jsme položili taštičku s dárkem na stůl tomu vyhrazený a odjeli zpět domů.
Druhá oslava se konala hned o týden později a tentokrát jsme slavily narozeniny mé kamarádky ze školy Aubrie. Ve dvanáct hodin jsme měly sraz u restaurace I-HOP. Aubriina maminka, která přijela z Floridy, kde od rozvodu s Aubriiným tátou bydlí, si pronajala dodávku, do které si nás všech šest nasedlo a vyrazily jsme do nedaleké samoobsluhy na nákup dobrůtek. Do košíku jsme naházely brambůrky, čokolády, ovoce, zeleninu a v neposlední řadě zmrzlinu. Po cestě do domu Aubriiných prarodičů jsme zastavily ve videopůjčovně Blockbuster a vypůjčily několik filmů. U Aubrie v pokojíčku jsme vybalily sladkosti a zhlídly Slečnu drsňák. Po skončení filmu jsme se přesunuly do sklepa, kde jsme se usadily ke stolu a Aubriina rodina přinesla nádherný dort v podobě zeměkoule. Kolem dokola dortu byli všechny možné vlaječky včetně té české a OSN, prostě jeden z těch dortů, co vypadá skvěle, ale jíst se nikomu nechce. Po ochutnání dortu, který dle očekávání nebyl nic moc jsme se usadily na koberec a postupně Aubrie popřály a daly jí dárky.
Na čtvrtou hodinu jsme byly objednané na manikúru, nicméně aby nám u toho zkrášlování nekručelo v břiše, vyrazily jsme o něco dříve a stavily se v dineru na pozdní oběd. V nehtovém salónu jsme si vybraly barvu laku a během čekání si pročítaly časopisy.
Předposlední část našeho sobotního programu byla návštěva mého oblíbeného obchodního centra Bridgewater Commons. V předraženém obchodě Bloomingdales jsme si vyzkoušely šaty v cenovém rozmezí dvě stě až sedm set dolarů a poté se přesunuly do poněkud levnějšího Lord and Taylor a vyzkoušely si další šaty. Přesně v devět hodin nás zaměstnanci obchodního domu upozornili, že brzy zavírají, a tak jsme vyrazily zakončit náš skvělý den do kina. Vybraly jsme film Remember me (Nezapomeň na mě) s hlavní hvězdou Stmívání Robertem Pattisonem.
Zpět do domu Aubriiny babičky jsme se dostaly kolem půlnoci. Před usnutím jsme si pustily film Prázdniny a u sledování chroupaly popcorn. V neděli ráno mě vyzvedla Roseanne, abych s ní mohla jet do kostela.
Poslední narozeninové párty jsem se zúčastnila minulý pátek. Oslavenkyní byla moje spolubydlíci z MUN konference ve Philadelphii Lindsey. Dárek pro ni jsem jela koupit do Bridgewater Commons s kamarádkou Sheenou. Typickým americkým dárkem je dárková karta do jakéhokoliv obchodu s oblečením a nejlépe Victoria´s secret. Já jsem Lindsey koupila několik laků na nehty, které si přála, kosmetiku a náušnice. Den před oslavou jsem se do Bridgewater vrátila s Alice, které jsem půjčila na oslavu šaty, a její mámou na nákup bot k našim šatům.
V pátek večer mě Sheena vyzvedla a společně jsme jely do hasičárny nedaleko naší školy. Pronajmutí veliké místnosti v hasičárně je levnější variantou pronajímání sálu. U dvěří stála roztomilá cedule s fotkami Lindsey a na stole z části popsané papíry na narozeninová přání a vzkazy. Po přivítání s Lindsey, která si narozdl od Melodie odpustila velkolepý princeznovský příchod, jsme si šly nandat jídlo, které Lindsey maminka uvařila. Na výběr byly dva druhy kuřete, těstoviny, salát s houstičkami, sýrové tyčinky a nějaké mexické ruličky. U baru obsluhovaném dvěma barmany jsme si nechali nalít jednu z limonád do námi podepsaných kelímků a usadily se ke stolu s plechovými židličkami. Když všichni dojedli DJ pustil pomalou hudbu a Lindsey s tátou se přesunuli na parket umístěný uprostřed místnosti. Následující písničky už byly v tempu rychlejším, a tak se všichni zvedli a začali tančit. Po hodince tančení přinesla Lindsey maminka dva dorty (čokoládový a vanilkový), Lindsey si půjčila od DJ mikrofon a započala svůj proslov. Podobně jako Melodie rozdávala růže, Lindsey se rozhodla se šestnácti lidmi postupně zapálit šestnáct svíček na jednom z jejích dortů. První svíčka byla pro Lindsey maminku, která celou párty zorganizovala, druhá pro tátu, třetí pro tetu, která oslavu fotila, čtvrtá pro kamarádku z dětství, která je mimochodem napůl Slovenka, pátá pro bráchu a šestá… pro mě! Přestože jsem si s Lindsey docela blízká (byly jsme společně v plaveckém týmu a jednou spolu plavaly štafetu, sdílíme skříňku a obě děláme MUN) svíčku od ní jsem upřímně nečekala. Když byly všechny svíčky zapáleny a později sfouknuty všichni se namísto k dortům vrhnuli ke stolečku s deserty, kde se nacházely dvě čokoládové fontány. Na špejli jsme si napíchli jahody, ananas a marshmellows a celý špíz si obalili v mléčné čokoládě. Po cestě ke stolu jsme k čokoládovo-ovocné bombě přidali kousíček dortu a šly si ty dobrůtky užít ke stolu. Do jedenácti hodin jsme tančili různé americké tance podle slov v písničkách a v jedenáct jsme se všichni rozloučili, vyfotili poslední fotky, u dvěří dostali čokoládové lízátko ve tvaru šestnáctky a vydali se zpět k domovu. Sheena mě naštěstí hodila zpět domů, a tak jsem nemusela otravovat Roseanne nebo Mika, který stejně pracoval noční.
Na závěr bych ráda všechny oslavy porovnala. Suverénně nejdražší oslavou byla ta první, jejíž cena se přehoupla přes sto tisíc korun. Jelikož Melodie je spíše než kamarádka jen moje příbuzná a žádného z jejích kamarádů neznám, oslavu jsem si příliš neužila. Aubrie oslava byla skvělá a vešla se do limitu stanoveného Aubriinou maminkou 500 USD. Párty pořádaná Lindsey mámou bych označla za nejpovedenější, čemuž přispívá fakt, že ke konci mého pobytu se počet mých kamarádů mnohonásobně zvětšil, a tak jsem se mohla se všemi na oslavě bavit a tančit.
První párty, na které jsem byla hostem, byla oslava Mikovy neteře Melodie. Přípravy začaly už na podzim roku 2009. Nejtěžším úkolem bylo najít co nejlevnější a zároveň nejhezčí sál (cena se pohybuje od šesti tisíc nahoru). Poté přišlo na řadu sepsání seznamu hostů, výběr jídla spolu s firmou, která ho dodá, DJ a barev, ve kterých bude celá oslava laděna. Nakonec činnost pro dívky nejpříjemnější – nákup šatů pro oslavenkyni a její „družičky“ a rozeslání pozvánek.
O několik měsíců později, konkrétně 20. března, přišel den D. Při příjezdu k sálu jsme se minuli s bílou limuzínou, ve které oslavenkyně s doprovodem přijela. U vchodu jsme si vyzvedli kartičky s našimi jmény a číslem stolu, u kterého budeme sedět. Já a Maisha jsme byly usazeny u stolu č. 17 spolu s ostatními teenagery a Mike s Roseanne u stolu č. 1 s rodiči Melodie. Patnáct minut po předpokládaném začátku se všichni usadili a DJ ohlásil příchod oslavenkyně a jejího doprovodu. Ve dvěřích se objevila Melodie v obrovských bílých šatech a za ní čtyři družičky, všechny v páru s chlapcem. Pět párů společně zatančilo, pak se všichni kromě Melodie usadili a její táta ji vyzval k tanci. Na závěr jejich ploužení přineslo několik lidí Melodie trůn, na který se usadila a táta jí dle hispánské tradice, obvykle praktikované během oslavy patnáctých naorzenin nazývané Quinceanera, vyměnil střevíčky za nové. Celý tento proces má symbolizovat přeměnu dívky v ženu.
Po dalším tanci konečně přišlo na řadu jídlo. DJ postupně vyvolával čísla stolů, které se seřadily do řady a u táců s jídlem si nabrali, co se dalo. V nabídce byla rýže s fazolemi, garnáti, kuře a jiná masa, těstoviny a salát s vekou. Po celou dobu večera měli všichni starší 21 let možnost objednání alkoholických nápojů a pro teenagery stála na každém stolu láhev s limonádou. Když všichni dohodovali, Melodie se ujala mikrofonu a začala rozdávat šestnáct růží pro šestnáct nejdůležitějších lidí v jejím životě. Dvě pro rodiče, jednu pro otčíma, jednu pro živou a jednu pro zesnulou babičku, dvě pro sestry, jednu pro strejdu Mika atd.
Po zbylou část večera se tančilo, fotilo s oslavenkyní a pojídalo dortíky. Desertů bylo skoro více než hlavních chodů – cheesecake, čokoládový a mrkvový dort a ovocný salát. Před odchodem jsme položili taštičku s dárkem na stůl tomu vyhrazený a odjeli zpět domů.
Druhá oslava se konala hned o týden později a tentokrát jsme slavily narozeniny mé kamarádky ze školy Aubrie. Ve dvanáct hodin jsme měly sraz u restaurace I-HOP. Aubriina maminka, která přijela z Floridy, kde od rozvodu s Aubriiným tátou bydlí, si pronajala dodávku, do které si nás všech šest nasedlo a vyrazily jsme do nedaleké samoobsluhy na nákup dobrůtek. Do košíku jsme naházely brambůrky, čokolády, ovoce, zeleninu a v neposlední řadě zmrzlinu. Po cestě do domu Aubriiných prarodičů jsme zastavily ve videopůjčovně Blockbuster a vypůjčily několik filmů. U Aubrie v pokojíčku jsme vybalily sladkosti a zhlídly Slečnu drsňák. Po skončení filmu jsme se přesunuly do sklepa, kde jsme se usadily ke stolu a Aubriina rodina přinesla nádherný dort v podobě zeměkoule. Kolem dokola dortu byli všechny možné vlaječky včetně té české a OSN, prostě jeden z těch dortů, co vypadá skvěle, ale jíst se nikomu nechce. Po ochutnání dortu, který dle očekávání nebyl nic moc jsme se usadily na koberec a postupně Aubrie popřály a daly jí dárky.
Na čtvrtou hodinu jsme byly objednané na manikúru, nicméně aby nám u toho zkrášlování nekručelo v břiše, vyrazily jsme o něco dříve a stavily se v dineru na pozdní oběd. V nehtovém salónu jsme si vybraly barvu laku a během čekání si pročítaly časopisy.
Předposlední část našeho sobotního programu byla návštěva mého oblíbeného obchodního centra Bridgewater Commons. V předraženém obchodě Bloomingdales jsme si vyzkoušely šaty v cenovém rozmezí dvě stě až sedm set dolarů a poté se přesunuly do poněkud levnějšího Lord and Taylor a vyzkoušely si další šaty. Přesně v devět hodin nás zaměstnanci obchodního domu upozornili, že brzy zavírají, a tak jsme vyrazily zakončit náš skvělý den do kina. Vybraly jsme film Remember me (Nezapomeň na mě) s hlavní hvězdou Stmívání Robertem Pattisonem.
Zpět do domu Aubriiny babičky jsme se dostaly kolem půlnoci. Před usnutím jsme si pustily film Prázdniny a u sledování chroupaly popcorn. V neděli ráno mě vyzvedla Roseanne, abych s ní mohla jet do kostela.
Poslední narozeninové párty jsem se zúčastnila minulý pátek. Oslavenkyní byla moje spolubydlíci z MUN konference ve Philadelphii Lindsey. Dárek pro ni jsem jela koupit do Bridgewater Commons s kamarádkou Sheenou. Typickým americkým dárkem je dárková karta do jakéhokoliv obchodu s oblečením a nejlépe Victoria´s secret. Já jsem Lindsey koupila několik laků na nehty, které si přála, kosmetiku a náušnice. Den před oslavou jsem se do Bridgewater vrátila s Alice, které jsem půjčila na oslavu šaty, a její mámou na nákup bot k našim šatům.
V pátek večer mě Sheena vyzvedla a společně jsme jely do hasičárny nedaleko naší školy. Pronajmutí veliké místnosti v hasičárně je levnější variantou pronajímání sálu. U dvěří stála roztomilá cedule s fotkami Lindsey a na stole z části popsané papíry na narozeninová přání a vzkazy. Po přivítání s Lindsey, která si narozdl od Melodie odpustila velkolepý princeznovský příchod, jsme si šly nandat jídlo, které Lindsey maminka uvařila. Na výběr byly dva druhy kuřete, těstoviny, salát s houstičkami, sýrové tyčinky a nějaké mexické ruličky. U baru obsluhovaném dvěma barmany jsme si nechali nalít jednu z limonád do námi podepsaných kelímků a usadily se ke stolu s plechovými židličkami. Když všichni dojedli DJ pustil pomalou hudbu a Lindsey s tátou se přesunuli na parket umístěný uprostřed místnosti. Následující písničky už byly v tempu rychlejším, a tak se všichni zvedli a začali tančit. Po hodince tančení přinesla Lindsey maminka dva dorty (čokoládový a vanilkový), Lindsey si půjčila od DJ mikrofon a započala svůj proslov. Podobně jako Melodie rozdávala růže, Lindsey se rozhodla se šestnácti lidmi postupně zapálit šestnáct svíček na jednom z jejích dortů. První svíčka byla pro Lindsey maminku, která celou párty zorganizovala, druhá pro tátu, třetí pro tetu, která oslavu fotila, čtvrtá pro kamarádku z dětství, která je mimochodem napůl Slovenka, pátá pro bráchu a šestá… pro mě! Přestože jsem si s Lindsey docela blízká (byly jsme společně v plaveckém týmu a jednou spolu plavaly štafetu, sdílíme skříňku a obě děláme MUN) svíčku od ní jsem upřímně nečekala. Když byly všechny svíčky zapáleny a později sfouknuty všichni se namísto k dortům vrhnuli ke stolečku s deserty, kde se nacházely dvě čokoládové fontány. Na špejli jsme si napíchli jahody, ananas a marshmellows a celý špíz si obalili v mléčné čokoládě. Po cestě ke stolu jsme k čokoládovo-ovocné bombě přidali kousíček dortu a šly si ty dobrůtky užít ke stolu. Do jedenácti hodin jsme tančili různé americké tance podle slov v písničkách a v jedenáct jsme se všichni rozloučili, vyfotili poslední fotky, u dvěří dostali čokoládové lízátko ve tvaru šestnáctky a vydali se zpět k domovu. Sheena mě naštěstí hodila zpět domů, a tak jsem nemusela otravovat Roseanne nebo Mika, který stejně pracoval noční.
Na závěr bych ráda všechny oslavy porovnala. Suverénně nejdražší oslavou byla ta první, jejíž cena se přehoupla přes sto tisíc korun. Jelikož Melodie je spíše než kamarádka jen moje příbuzná a žádného z jejích kamarádů neznám, oslavu jsem si příliš neužila. Aubrie oslava byla skvělá a vešla se do limitu stanoveného Aubriinou maminkou 500 USD. Párty pořádaná Lindsey mámou bych označla za nejpovedenější, čemuž přispívá fakt, že ke konci mého pobytu se počet mých kamarádů mnohonásobně zvětšil, a tak jsem se mohla se všemi na oslavě bavit a tančit.
Žádná další oslava mě pravděpobodně již nečeká, ale 16. června máme závěrečný MUN banket, o kterém se určitě zmíním v jednom z mých posledních článků.
Ty oslavy vypadají naprosto báječně. Vždycky to sleduju na MTV (Sweet sixteen), tam je to takové velkolepé. Ale upřímně, asi by mi také byla sympatičtější ta Lindseyina oslava. S těmi růžemi je to krásná tradice :).
OdpovědětVymazatJéjé, nemluv o posledním článku, vůbec si nedokážu představit, že už sem nebudeš psát o Americe a tak. Asi ze zvyku sem budu stejně chodit pořád :P. Přemýšlíš o tom, že pak budeš nějak pokračovat?
upřímně řečeno, už jsem o tom přemýšlela...je hrozně těžké říci, co bude až se vrátím zpět domů, ale pokud mě napadne nějaký dobrý námět na článek, určitě nějaký napíšu...
OdpovědětVymazatLindsey oslava byla super, bohužel už asi poslední, které se zúčastním. Sheena bdue mít velkou indickou oslavu osmnáctin nakonci července, ale tou dobou už budu měsíc zpět doma:)
Taky na mtv sleduji tenhle pořad. :D
OdpovědětVymazatTy fotky jsou nádherný a věřím, že i ty oslavy byly super. Souhlasím s Jančou, taky si to nedokážu představit, chodím sem ráda. =)
O.
Ja jsem ten porad videla myslim jen jednou, budu to muset nekdy dohnat:] Mam spoustu veci, tykajicich se skoly, o kterych bych mela napsat, pokusim se k tomu dokopat dnes vecer:]
OdpovědětVymazatJsem rada, ze vas blog bavi:]