Běžný chod FHS...

Je sobotní deštivé ráno, já sedím s Mikem na pohovce a konečně se dostávám k psaní článku o mém prvním týdnu ve škole. Podklady k tomuto článku si připravuji už od pondělka a dokonce jsem si na moje poznámky vyhradila speciální blok s nápisem New York od mé sestry, do kterého horlivě zapisuji během hodin. Bohužel i přesto, jak dlouho jsem tento článek připravovala, bude zřejmě směs informací působit chaoticky. Než přejdu k samotnému obsahu bych ráda dodala, že tato „školní rubrika“ se nejspíše stane pravidelnou a bude prokládána články o mém běžném životě v US. Nyní k samotnému článku.
 Během uplynulých 4 školních dnů se naši profesoři snažili pomalu najet na normální školní režim. Dostali jsme učebnice, rozvážené po škole ve speciálních vozících, které si díkybohu můžeme nechat doma a budeme je obvykle používat jen na domácí úkoly. Jedna knížka stojí okolo 1800 Kč, takže na ně musíme být extrémně opatrní, abychom v závěru roku nemuseli zmíněnou částku platit. Dále nám byla ve čtvrtek rozdána americká verze žákovské knížky skombinovaná se školním řádem. První polovina knížky je věnována školním pravidlům, dopisům od vedení, rozvrhem s časy, kdy zvoní a druhá polovina je ve formě kalendáře, kam vám profesor napíše povolení, že můžete opustit třídu, když jdete na záchod nebo k vašemu councillorovi (úředník tvořící váš rozvrh).
 V mé první hodině (principles of business law - 7:27 – 8:17) jsme pokročili ze všech předmětů asi nejvíce. Došli jsme do dvou třetin první kapitoly s názvem právo a právní systémy. Během hodin střídavě posloucháme poutavý výklad prokládaný praktickými ukázkami a střídavě čteme články s názvy: Jaký je tvůj verdikt? nebo Přemýšlej kriticky o tomto případu; a následně o nich debatujeme. Za domácí úkol obvykle máme vypsat si zvýrazněná slova z učebnice s jejich významem. Já si pod každý anglický pojem píši český ekvivalent jinou barvou. Za můj první domácí úkol jsem dostala 20 bodů z 20 a byly mi zapsány do univerzálního školního počítačového systému, kam se zapisuje i absence.
 Má druhá hodina (US history – 8:22 – 9:10) byla po celý týden naprosto ovlivněna současnými událostmi v US, že jsme se k samotné látce ani nedostali. Jediná věc, která spadá do normálního amerického školního systému bylo tzv. „Do now“ neboli „Udělej nyní“. Každý den, po příchodu do třídy, je na tabuli nadepsáno „Do now“ a několik otázek k tématu probíranému daný den. Na tyto úkoly máme vyhrazenou speciální stránku a po 1 týdnu nás profesor obejde a rozdá body.
V úterý jsme vyplnili papír s kontaktními informacemi, jménem profesora a závěrečnou známkou „social studies“ z našeho 10. ročníku. Jelikož „social studies“ zahrnuje český zeměpis, dějepis a základy společenských věd, napsala jsem mu tam tři česká jména a tři A (jedničky) :) Následující den jsme hodinu započali úkolem: Vysvětli slova zodpovědnost, vytrvalost a cíle, na který jsme plynule navázali projevem amerického prezidenta Baracka Obamy ke studentům high school (7-12 ročník) http://www.youtube.com/watch?v=3iqsxCWjCvI . Tento projev jsem shlédla již v úterý na hodině dance/drama, ale tentokrát jsem neměla za úkol jen sledovat, nýbrž napsat příklady ke slovům z úkolu č. 1, které prezident zmínil. President pronesl svůj projev ve škole Wakefield high school ve městě Arlington, Virginia a předcházel mu krátký projev zástupce studentů, který presidenta představil. Obsahem bylo ve zkratce, že osud Ameriky je na studentech a povinností každého studenta by mělo být hledání v čem jsme dobří a nepřenášet naše osobní problémy na školu. To, že nezáleží na tom, kolik máte peněz nebo z jaké sociální vrstvy pocházíte dokázal několika příklady o chudých, či handicapovaných dětech, které to někam dotáhly. Upřímně řečeno i mně, jako neamerickému občanovi mi jeho slova vhrnuly slzy do očí.
Na začátku čtvrteční hodiny mi jeden ze spolužáků připomněl mou českou školu, když se otázal:“Budeme se koukat na film?“. Přestože jsou americké děti vesměs úplně jiné, takovéhle otázky máme společné.
Páteční hodinu jsme věnovali tématu 9/11 aneb 11. září 2001, o kterém bylo i „Do now“. Za úkol bylo zodpovědět otázky: Co si pamatuješ o útocích 11. září 2001? Kdo byl za útoky zodpovědný? Co se vlastně stalo? a Proč bychom si měli tento den pamatovat?. V následné diskuzi nám profesor vyjmenoval státy, ze kterých teroristé pocházeli a položil otázku: Proč byli zrovna ze středního východu?. Správná odpověď samozřejmě byla protože zastupovali islámské radikály, což ale nezabránilo mé spolužačce vyřknout nahlas myšlenku:“ Protože je to blízko New Yorku?“. Profesor je zřejmě na podobně hloupé odpovědi zvyklý, ale já jsem se smíchu neubránila a hned jsem to tajně zapsala do mých poznámek :) Teď z té vážnější strany. V 8:46 ze z rozhlasu ozval hlas z vedení, s informacemi o třech studentech Franklin High Schoul, kteří při těchto útocích zahynuli a s žádostí o minutu ticha.
Ve třetí hodině (dance – 9:15 – 10:03) jsme byli společně se studenty dramatu rozděleni do skupinek po 5 a měli jsme za úkol zahrát pantomimou scénku ze scénáře, který nám rozdala profesorka dramatu : Ms. Little (paní Malá). Po ukončení každé scénky zbytek studentů hádal, ze které že to Shakespearovy hry bylo. Po té, co jedna skupinka odehrála scénku z mé oblíbené hry Večer tříkrálový a nikdo nevěděl odpověď, jsem se stydlivě přihlásila, že vím odpověď, ale jen česky :D. Nakonec jsme se s paní Malou dostaly ke stejnému názvu v angličtině a byla jsem pochválena. Musím říct, že jsem vděčná za naší povinnou četbu v ČR, bez ní bych byla na Shakespearovsky laděných třetích hodinách naprosto ztracená. V páteční hodině jsme začali s přípravou tanečního prologu pro naší (převážně afroamerickou) verzi hry Romeo a Julie. Na pondělí máme za úkol přinést si taneční oblečení, které si budeme moci uložit do speciálních skříněk u tanečního sálu a začneme se soustředit více na tanec než na drama.
Mou čtvrtou hodinou je angličtina (10:08 – 10:56), ve které jsme se celý týden věnovali eposu o Gilgamešovi. Profesorka napsala na tabuli otázky k desetistránkovému textu, na které musíme do pondělka na základě našeho čtení odpovědět. Protože samotné vyučování angličtiny není nijak extra zajímavé, o zábavu se starají děti samy. 90% studentů sedí s batohem na stole místo sešitů (samozřejmě pokud nemají batoh na zádech), za který skrývají mobilní telefon a naprosto ignorují zadanou práci. Jeden ze studentů předstírající čtení otázek na tabuli nemohl něco přečíst, a tak se zeptal profesorky. Ta se ho zeptala jestli nepotřebuje/nenosí brýle, na což jí student odvětil:“Vidíte je snad na mně?“. Oslovování profesorky angličtiny oblíbenou frází amerických teenagerů „hej jou mama“ také není výjimkou.
Na pátou hodinu (11:01 – 11:49) se přesunuji do učebny žurnalistiky, která je má oblíbená. Na žurnalistiku jsme spojení juniors a seniors (11 a 12 ročník), přičemž většina 12. ročníku pracuje ve školních novinách. Z jejich funkcí vyplývá, že to jsou děti, které na rozdíl od ostatních ovládají spelling (profesorka angličtiny nevěděla jak vyspelovat „pronounciation“) a vědí, kde leží Česká republika. Zároveň se mě nesnaží přesvědčovat, že Československo stále existuje a neptají se mě, jestli mluvím Československy, jako můj spolužák na matematiku. Redaktor věnující se mezinárodním vztahům je díky svým evropským předkům velkým fanouškem Německa, které dokonce v červenci navštívil. Při společném obědě jsme se domluvili na interview, které chce udělat se mnou a Rachel.
Během týdne jsme konzultovali na základě našeho domácího úkolu z minulého víkendu (Vymysli námět na příběh do školních novin.) naše nápady. Moje téma: Jak jsem se stala exchange studentkou. zaujal mojí „poradkyni“ z 12. ročníku, tak třeba z toho něco bude.
Moji „6 period“ (11:54 – 12:42) trávím v jídelně, kde jsem zatím každý den seděla s jinými lidmi. V úterý si ke mně přisedla skupinka kluků, přičemž jeden z nich zná holku ze školy, která má rodiče ze Slovenska. Během tělocviku nás představil, ale česko – slovensky jsme si bohužel nepopovídali, protože nerozumí češtině. Zatím zůstáváme u pozdravu na chodbě v kombinaci Ahoj – Hi. V jednom z dalších dnů jsem se usadila k volnému stolu a věnovala se eposu o Gilgamešovi, když si ke mně přisedla skupinka afroamerických dětí. Namísto pozdravu na mě zahuhlali:“Who are you?/Kdo jsi?“, tak jsem jim slušně odpověděla, kdo a odkaď jsem, zjistila jsem, že netuší, že Česká republika existuje a tiše jsem se přesunula k bezpečnějšímu stolu ke studentům, kteří se také věnovali škole. Některé děti se zdají být až nebezpečné a ze svých stolů se vytvářejí taková gangsterská teritoria. Když jsem od svého úkolu na angličtinu občas zvedla hlavu viděla jsem afroameričanku řvoucí na spolužáka, ať okamžitě vypadne od jejich stolu, že ho tam nikdo nechce atd. Její „bodyguard“ si všiml mé pozornosti, oznámil jí to, ona si mě sjela pohledem a naštěstí se vrátila zpět ke své původní oběti.
Předposlední hodinou je matematika (algebra – 12:47 – 13:35), kde jsme se celý týden věnovali opakování z předchozích ročníků. V páteční hodině se mě spolužák sedící za mnou zeptal, jestli nemám tužku. Tužku jsem mu půjčila, načež se mě naprosto směšně zeptal, jestli jí chci zpátky. Jasně, že jsem jí chtěla zpátky, copak můžu každý den někomu dávat tužku?
Školní den pravidelně zakončuji v tělocvičně (Gym – 13:40 – 14:28), kde nám během týdne rozdali skříňky, do kterých při troše snahy narvu jednu botu a vybrali jsme si sporty. V mé třídě je na tento semestr na výběr buď ABS (/posilování břicha), cardio a posilovací stroje nebo chůze a běh, ABS a posilovací stroje. Já jsem si vybrala první možnost, protože po škole budu mít crosscountry (přespolní běh), tak nemusím běhat i o tělocviku.
Omlouvám se za až přespříliš obsáhlý článek, snad vám pomohl udělat si představu o amerických školách a jejich studentech. Příští týden mě čeká první test z Principles of business law, tak držte palce :)