úterý 15. září 2009

Boot camp


V tomto článku bych se ráda věnovala naším sportovním hodinám, ať už těm povinným, či volitelným.
 Mou první sportovní hodinou je tanec. Tanec patří mezi volitelné předměty spolu s dalšími 66 uměleckými předměty, rozdělenými do sekcí s názvy: umění, tanec, drama, hudba a televizní produkce. Samozřejmě nebudu vyjmenovávat všech 66 předmětů, ale ráda bych zmínila alespoň těchto několik: kreslení komiksů a animace, ilustrace, sochání, tvoření backstage pro divadlo, příprava na hraní v televizi a filmech a mnoho dalších včetně 20 čistě hudebních předmětů. Jelikož jsou tyto předměty čistě dobrovolné, očekává se od studentů maximální zápal pro danou činnost. Mnoho uměleckých předmětů má několik úrovní, a proto studenti, kteří mají zájem o studium vyšší úrovně, si musejí své místo vybojovat před porotou. Můj councillor mě na základě mých předchozích tanečních zkušeností velkoryse umístil do jedné z výběrových skupin. Zpočátku jsem se bála, na jaké úrovni můj tanec v porovnání s mými spolužáky bude, ale má profesorka mě po dvou hodinách ujistila, že tančím stejně jako ostatní dívky.
 Ptáte se, jak samotná hodina probíhá? V tanečním sále se všechny převlečené dívky sejdou do 5 minut po zvonění. První půlku roku budeme věnovat přípravě na divadelní hru Romeo a Julie, tedy moderně. Zvolenému tanečnímu stylu je přizpůsobeno i naše oblečení a obuv. Ideální jsou legíny, tričko a bosé nohy, či piškoty. Na základě naší účasti a výkonu v Romeovi a Julii dostaneme naší pololetní známku a naše závěrečné ohodnocení závisí na 2 skupinových vystoupeních v květnu. Pro dobrovolníky se nabízí šance připravit si vlastní vystoupení (solo, duo…) pro únorovou taneční show. Data všech vystoupení jsou oznámena rok dopředu, takže absence studentů je vyloučena.
 Na dnešní hodině nám čerstvě vdaná Ms. Dugan rozdala pravidla týkající se naší hodiny a překvapivě dodala několik detailů ohledně osobní hygieny. Prý by nám nerada oznamovala, že páchneme, a tak nám doporučuje holit si podpaždí a prát si taneční oblečení :) Také by nerada odvracela hlavu, při každém našem zvednutí nohy a žádá nás tedy, ať nenosíme kraťásky.
 Ať už vás naše taneční pravidla pobavila, či nikoli, pravidla ohledně tělesné výchovy vás jistě nerozesmějí. První z pravidel je tzv. dress code neboli zúžený výběr oblečení. Přestože můžeme nosit zatraceně krátké kraťásky (nebo alespoň většina dívek tak činí), nemůžeme nosit tílka. Naše trička mohou mít pouze jednu z těchto 3 barev: modrá, šedá nebo bílá. Opravdu netuším, jak barvy ovlivňují náš fyzický výkon, ale budiž.
 Musím přiznat, že mě proslov Ms. Dugan o hygieně poněkud pobavil, jelikož jsem zmíněné hygienické návyky považovala za automatické, ale prvních pár minut v dívčí šatně 9. a 11. ročníků mě přesvědčil o opaku. Ještě před naší vůbec první hodinou mi v šatně na hlavě přistálo tričko mé afroamerické spolužačky se značnou nadváhou očividně neprané po několik generací.
 Po převlečení do našich modro šedobílých úborů se předuneme do obří tělocvičny, jejíž fotku jsem zveřejnila v předchozím článku. Nedokážu odhadnout, kolik studentů se v tělocvičně nachází, ale jelikož má celá škola 8 hodin a přibližně 2000 studentů, bude to něco kolem 250.
 6 profesorů korzujících po tělocvičně střídavě křičí:“Choďte dokola! Běžte! Choďte! Běžte!“ U prvního povelu „Choďtě!“ jsem si vzpomněla na vyprávění mé mámy, jak oni museli kroužit o každé přestávce na chodbách. Při etapě „Běž!“ jsem měla problém udržet se na svém místě, protože všichni moji spolužáci mají úžasnou schopnost běžet tak pomalým tempem, že jsem je prostě musela obíhat. A to nejsem bůh ví jaký sprinter.
 Když naši profesoři usoudí, že chůze a běhu bylo dost, vyhledá každý student jednoho z 6 profesorů, který je jejich master teacher. Před svým master teacherem se seřadíme do řady v abecedním pořadí a společně provedeme několik kliků a sedů - lehů a stretching. Během stretchingu jsem byla spolužačkou označena za „extra flexible“ (extra pružná), jen proto, že ve stoje dosáhnu na zem s nataženýma nohama. Aha…
 Já a zbytek protažených studentů se společně přesuneme do wrestlingové místnosti, kde se vykonává docházka č.2, tentokrát s profesorem, který vyučuje námi zvolenou kombinaci sportů. Po docházce si rozdáme podložky, spustí se americký popík a boot camp může začít. Úkolem.1 byl vzpor na předloktí po co nejdelší dobu. Při pojmu „co nejdelší dobu“ mi hlavou běžela myšlenka, jestli mě tu opravdu hodlají nechat po škole, protože vzpor trénuji každý den :D K mému štěstí byl maximální limit snížen na 2 minuty 30 sekund a vydržela jsem já a několik chlapců. Jedna ze spolužaček mi polichotila frází „good job“ neboli dobrá práce, zatleskali jsme si a dali se do posilování břišního svalstva. Můj master teacher a zároveň cvičitelka počítala do mikrofonu a zároveň makala s námi. Stejně jako ve všech ostatních hodinách na nás profesoři nekřičí (Nechtějí? Nesmějí? Kdoví…), a to je možná důvodem, proč tlouštíci zůstávají tlouštíky.
  Po 6 týdnech vyměníme střídavé posilování na zemi a běh za 3 týdny v posilovně a poté za úplně jiné sporty. S mou nynější kombinací sportů jsem maximálně spokojená a doufám, že v další nabídce bude jóga a aerobic, které byly v nabídce loňské. Sportu zdar! ;)



Žádné komentáře:

Okomentovat