Letošní školní rok na Franklin high school začal poněkud netradičně již 3. září, tedy před dnem práce, který se letos slaví 7. září. Stejně jako v ČR jsem i tady vstala v 6 hodin ráno, vykonala typické ranní činnosti a spolu s Rachel vyrazila na zastávku našeho školního autobusu, vzdálenou ani ne 2 minuty od domova. Autobus přijel podle řádu v 6:51, avšak na druhou stranu silnice. Přestože řidič spustil závoru na přední straně autobusu, která má zabránit přecházení před autobusem, všechny děti se líným krokem vydali střemhlav do provozu nejbližší cestou, tedy předem. Jelikož byl první školní den, noví studenti se museli řidiči prokázat dopisem od školy s informacemi o odjezdech autobusu. Poté, co se všichni ospalci usadili do kožených lavic, vybavených pásy podobným těm v letadle, se řidič vydal směrem ke škole. Naše zastávka je první na trase, takže jsme během cesty několikrát stavěli na dalších zastávkách. Po necelých 20 minutách jsme dorazili ke škole, kde už se postupně řadily ostatní žluté autobusy kolem školy. Studenti se roztřídily do 3 hlavních skupin, podle budovy, kde mají svou první hodinu.
Moje první hodina se měla nacházet ve třídě „C218“, tedy budova C, druhé patro. U vstupu do budovy si musí každý student vyndat svůj průkaz totožnosti vydávaný školou a projet ho speciálním strojkem. Tím se škola snaží vyhýbat problémy s docházkou. Po zabzučení zvonku v 7:30, kdy začíná první hodina, náš profesor zjistil, že se ve třídě nacházejí studenti se třemi různými předměty na rozvrzích, takže jsme se během hodiny rozdělili a přesunuli do jiné učebny, tentokrát v budově B. Během přesunu se ozval hlas z rozhlasu přednášející ranní modlitbu. Security guys (něco jako školní policie) nařídili všem zastavit, přiložit pravou ruku na hruď a alespoň předstírat pozornost. Správně bychom byli měli koukat na vlajku, ale ta se na chodbě nenacházela. Po druhém zabzučení zvonku po přibližně padesátiminutové hodině jsem se během tříminutové přestávky bleskově přesunula do další učebny, též v budově B. Abych neměla přechod mezi třídami moc jednoduchý, stěžovali mi ho studenti ukládající si své věci do všudypřítomných kovových skříněk na kód nebo dívky objímající své profesory či školní policisty se slovy:“Stýskalo se mi.“ Vždycky jsem si myslela, že v Americe jsou veškeré dotyky na pracovišti popř. ve škole naprosto tabu, ale Roseanne mě následně utvrdila, že je to úplně běžné. Schválně, kolik z vás objalo 1. září svého profesora?
Druhá hodina probíhala jako všechny hodiny první den proslovem o pravidlech jako zákaz používání jakékoliv elektroniky (hlavně mobily a ipody), docházka, včasné příchody do hodiny atd, takže jsem měla spoustu času na prohlížení třídy a mých nových spolužáků. Všechny učebny jsou vybaveny počítači, promítačem, televizí, elektrickým ořezávátkem na katedře a klasicky lavicemi. Každá lavice je jen pro jednoho studenta a má k sobě z pravé strany přimontovanou židli, takže abyste se mohli usadit, musíte obejít celou lavici nebo lépe celou řadu.
Většina dětí chodí do školy buď s až směšně malými kabelkami nebo naopak s velkými batohy, které si během hodiny nechávají na zádech, což vypadá celkem komicky (obzvlášť když si z batohu něco vyndají a pak ho vrátí zpět na záda). Roseanne mi pár dní před začátkem školy řekla, že jsou ve škole nějaká pravidla ohledně délky kalhot (ne kratší než kam vám sahají ruce) a triček bez rukávů. Při pohledu na mé spolužáky a vzpomínce na pravidla o oblékání jsem se musela pousmát. Většina holek nosí kraťásky, které zahalují opravdu jen to nejnutnější a kluci je doplňují basketbalovými kraťasy staženými opravdu proklatě nízko. Nejspíš protože se v amerických školách, ostatně jako i v domácnostech, nepřezouvá, nosí většina holých z…. gumové pantofle nike s „ladícími“ ponožkami též nike na nohách už z domova. Holé nohy nosí kolektivně zlaté, popř. stříbrné „gladiátorské“ sandály.
Přestávka mezi druhou a třetí hodinou byla opravdu velkou výzvou. Během 3 minut jsem se musela promotat celou školou z budovy B až do budovy F, do tanečního sálu. Dorazila jsem opravdu načas, o návštěvě toalety se mi mohlo jen zdát. Z tanečního sálu jsme se přesunuly (v naší taneční hodině jsme jen holky) do monstrózního školního divadla, kde jsme se sešly se studenty dramatu. Kvůli přípravě nejspíš vánoční hry Romeo a Julie budeme první půlrok pracovat společně, abychom působili ve hře jednotně a druhý půlrok se budeme soustředit jen na tanec. Jediným úkolem během této hodiny bylo udělat dvojice tanečník – herec, vyměnit si tři zajímavé informace o sobě a následně je přednést ostatním. Můj „partner“ se jmenoval Ousa, je napůl Nigérijec a je prý rapper :)
Po dalších dvou běžných hodinách jsem se o přestávce stavila v hlavní kanceláři, kde si mě vyfotili webcamerou a vystavili mi můj školní průkaz totožnosti. Díky tomuto zdržení jsem se nestihla včas přesunout do jídelny, takže mě na chodbě chytil jeden ze školních policistů, zeptal se mě, kde mám být a upozornil mě, že příště už za to bude postih. Když si vzpomenu kolik hodin jsem v životě strávila na chodbách v mé české škole během pauz, tak si přeji, aby mi sem někdo několik minut navíc poslal. Při vstupu do jídelny jsem si „pípla“ můj nový průkaz a usadila se k jednomu ze stovek stolů. Během konzumace mého oběda z domova jsem obhlížela obědy mých spolužáků, zakoupené u okýnek s nápisy „teplý oběd“. Teplý oběd v překladu znamená studená houska proložená ohřátým kusem mletého masa, hranolky a list salátu, který končí z 90 procent v koši. Vše servírované na papírovém tácku. Celý výživný oběd můžete zapít buď ochuceným mlíčkem á la první stupeň základní školy nebo limonádou v plechovce. Pokud zrovna nemáte chuť na „teplý“ oběd, můžete si jako zbytek studentů koupit pytlík s popcornem nebo chipsy. Jídelnu opouští studenti hromadně 3 minuty před začátkem další hodiny. Jídelna je vybavena toaletami, takže oficiálně nemáte důvod a tedy ani povolení opouštět jídelnu, dokud nezačne pauza před další hodinou.
Předposlední hodinou byla matematika, kterou jsme prakticky celou strávili posloucháním životního příběhu našeho učitele. V zkratce: se svým věkem 63 let je nejstarším učitelem na škole, už 30 let bojuje s rakovinou, v mládí jezdil na soutěže v kulturistice a stále posiluje 5 dní v týdnu. V konci hodiny nám rozdal několik příkladů, abychom věděli, co nás na začátek čeká.
Na poslední hodinu jsem se přesunula do naší obří tělocvičny, kde jsem jen nahlásila jméno a zbytek hodiny seděla na tribuně spolu s ostatními studenty roztříděnými podle ročníků. V následujících hodinách nám budou přiděleny skříňky na sportovní věci a vybereme si sporty, kterým se chceme věnovat prvních pár měsíců.
První den byl pro mě jedním slovem chaos. Doufám, že se v příštích dnech přestanu ztrácet, najdu si čas na hledání mé skříňky a rozluštím systém odemykání.
Žádné komentáře:
Okomentovat