How to dream in english...

Tento víkend, v datech 18.-20.9.2009 proběhl první oficiální sraz (tzv. orientation) všech exchange studentů umístěných organizací AYUSA ve státě New Jersey. Celkem se nás sešlo 20 studentů z 15 zemí světa a ze 3 různých programů organizace AYUSA. První a druhý program jsou stipendijní a třetí, kterého se účastním já, si účastníci financují z vlastních zdrojů. První druh stipendia je poskytován studentům z muslimských zemí, za účelu dokázat americkým občanům, že muslim se nerovná terorista. Druhý druh stipendia je součástí programu pomoci bývalým členům Sovětského svazu vést demokratický stát. Dost bylo obecných informací, nyní něco o tom, jak celý sraz probíhal.
Jelikož byl Michael během našeho srazu v Minessotě a Roseanne v Pensylvánii, úkolem bylo zajistit místo pro Rachel, což naštěstí nebyl žádný problém, přestože tu není s organizací AYUSA. V pátek po škole nás moje koordinátora Elaine vyzvedla u našeho domu a spolu s jejím manželem, čtyřletou dcerkou a další exchange studentkou Boube z Jižní Korey jsme se vydali na několikahodinovou cestu s cílem Ponderosa campground - http://www.ponderosacampground.com/ - v jižním cípu New Jersey. Silnice byly zacpané typicky pátečními kolonami, a tak jsme do kempu dorazili skoro poslední, až kolem deváté hodiny večer. Poté, co dorazilo poslední auto jsme začali s představováním. Sesedli jsme si do kroužku kolem ohně a jeden po druhém jsme prozradili naše jméno, věk, školu, kterou navštěvujeme a část NJ, ve které bydlíme. V naší skupině jsou:
• 1 studentka z Maroka
• 1 studentka z Libanonu
• 1 student z Bangladéše
• 3 studenti a 1 studentka z Německa
• 1 studentka z Finska
• 1 studentka z Gruzie
• 1 studentka z Arménie
• 1 studentka z Thajwanu
• 1 student ze Švédska
• 3 studentky z Jižní Korey
• 1 studentka z Číny
• 1 studentka ze Španělska
• 1 studentka z Nizozemí
• 1 studentka z Vietnamu
A já :) Ptáte se, proč je 75% naší skupiny ženského pohlaví? Debbie, koordinátorka naší skupiny v Roxy balerínkách, nám prozradila, že hostitelské rodiny se obvykle o chlapce nezajímají. Tento rok byl navíc za celou skoro třicetiletou existenci AYUSA tím nejtěžším pro umisťování studentů z důvodu zhoršujících se finančních situací amerických domácností. Dobrou zprávou je, že Roseanne s Mikem si příští rok plánují vzít 2 exchange studenty, ne studentky!
Po táhlém představování jsme se konečně pustili do normálních konverzací. Já jsem poněkud naivně doufala, jak skvěle si budu rozumět se studenty z Německa, když jsme vlastně sousedy. Opak byl pravdou. Na mojí otázku, jestli někdy byli v Praze se místo očekávané kladné odpovědi dostavil pohled říkající:“A co bych tam jako dělal?“. Situaci jsem se snažila zachránit náhradní otázkou, jak daleko od českých hranic bydlí, avšak místo záchrany jsem konverzaci naprosto zazdila. Odpovědí bylo buď „Nevím.“ nebo „Jak to mám vědět?“. Lea z Německa mi alespoň solidárně slíbila, že Prahu určitě jednou navštíví. Náladu mi mírně zvedla 1 z mých 4 spolubydlících v chatce, Holanďanka Maisha. Tanec a snowboarding jsou našimi společnými zájmy, máme rády stejné značky oblečení, obě se brzy staneme tetou a pozor – víme, kde je Praha a obě jsme tam byly!
Přestože se může zdát, že Česká republika byla ze všech států exchange studentů ta nejméně známá, s Gruzií se nemůžu srovnávat. Upřímně řečeno, i mně chvíli zabralo přemýšlení, co Marie myslí státem „Georgia“, a tak jsem se jí zeptala na hlavní město. Tbilisi bylo klíčem k úspěchu! Takže poté, co jsem si konečně vzpomněla na český překlad Georgie – Gruzie, jsme byly tři, které věděli, odkaď Marie pochází (já, ona a dívka ze sousední Arménie).
Druhý den už jsme hromadně vzdali konverzace ohledně našeho původu a věnovali se samotné orientation. K mému překvapení nás nebylo jen očekávaných 20, ale dorazilo i několik studentů ze sousedních států a mezi nimi i dívka z Jindřichova Hradce. Mluvily jsme spolu zásadně anglicky a to nejen proto, že jsme vzorné exchange studentky :), ale hlavně kvůli Debbie, která vybírala 1 dolar od každého, koho přistihla mluvit rodným jazykem. Po sklizení všech chemicky obarvených a přeslazených cereálií ze stolů jsme se posadili, rozdali si obálky s dokumenty a Debbie započala svůj proslov. Z velké části se věnovala pravidlům našeho programu „4D: NO drinking, NO driving, NO dating, NO Ds in school“ a typicky po americku zmínila několik pravidel ohledně hygieny. Dozvěděli jsme se, že deodorant nestačí, každý musí používat antiperspirant, máme se mýt denně a nemáme zapomínat používat žiletku:D Také nám bylo prozrazeno, co znamená zkratka TMI – too much information (příliš mnoho informací). Jedna z hostitelských rodin má bohužel zkušenost se studentem z Německa, který se neváhal svým novým sourozencům pochlubit se svými sexuálními zážitky, a tak nemáme být až příliš upřímní. Debbie také věnovala několik minut informacím ohledně školy. Jako exchange studenti, kteří předem prošli testem z angličtiny, nemáme právo studovat předmět ESL (angličtina pro cizince), jelikož to americkou vládu stojí více peněz než jen naše samotná výuka. Bohužel i přesto, že bylo několika asijským studentkám školou doporučeno tento předmět studovat, budou muset svou angličtinu zlepšit bez pomoci ze strany školy. Němečtí studenti využili příležitosti a neváhali tvrdit studentce z Číny, že jméno jednoho z nich je Adolf Hitler atd. Zřejmě z důvodu mezery ve vzdělání jim to spolkla i s navijákem a po zbytek večera volala „Adolf! Adolf!“.
Po kupodivu normální večeři (těstoviny a salát) následovala americká specialita marshmallows opečené na ohni podávané s oplatkou a čtverečkem čokolády. Ráda jsem to ochutnala, ale denně to jíst nemusím:)
Následující den ráno po stejné chemicko-cereální snídani jsme se opět já, Rachel, Boube, Elaine, její dcera a manžel sbalili a vydali na dlouhou cestu zpět do severní části New Jersey. Cestu jsme si s Rachel zpříjemňovaly hledáním ostatních exchange studentů na facebooku pomocí Elaininýho iPhonu a obědem na pobřeží oceánu. Po 43 dnech v USA jsem konečně spatřila (a ochutnala :) oceán! Nyní jsem opět doma a těším se na druhý, lednový sraz s ostatními exchange studenty.
K nadpisu: Od Debbie jsem se dozvěděla, že jedním z cílů našeho pobytu je snít v angličtině. Když začneme snít v angličtině, máme napůl vyhráno. Schválně hádejte, v jakém jazyce mě Rachel slýchává brebentit, když spím!