Jak jsem se oficiálně stala studentkou Franklin high school

Tento článek bych ráda věnovala všem budoucím exchange studentům, aby si utvořili představu, jak může celý proces probíhat (nebo také samozřejmě nemusí – jiný kraj jiný mrav zde platí dvojnásob.
Má hostitelská high school mi byla vybrána automaticky, jako nejbližší státní škola od mého nového domova. Má host – mum mně ve škole zapsala, ještě než jsem přiletěla, takže na mě zbýval jen výběr předmětů. Školu jsme navštívily dvakrát, než se nám podařilo trefit do správného dne, kdy se zapisují předměty – pondělí 24. V „recepci“ jsme se zapsaly a vyrazily do prvního patra plného dětí. Úřednice, u které jsem se opět zapsala mě překvapivě poznala a oslovila mým křestním jménem. Později jsem se dozvěděla, že nadcházející školní rok budeme s Rachel nejspíš jediné exchange studentky mezi více než 1900 studenty.
Studenti jsou dle počátečních písmen svého příjmení rozděleni mezi councellory – úředníky, starající se o naše předměty a plnění kreditů.
Vše probíhá v přátelské a poněkud líné atmosféře. V momentě, kdy jsou studenti (přítomni s celou svou rodinou a tisíci sourozenci) zavolání, nejdříve dokončí konverzaci s kamarády a teprve poté se velice pomalým krokem vydají do kanceláře. Na jednu stranu si chtějí vybrat ty předměty, které jim nejvíc vyhovují a následně je ještě měnit, ale nejsou kvůli tomu ani ochotni přidat do kroku a nešklebit se…
Další věc, která mě překvapila, tentokrát v dobrém slova smyslu, byl styl oblékání a účesy, ne studentů, nýbrž učitelů. Během mé návštěvy ve škole jsem potkala přibližně 6 učitelů, či úředníků a celá třetina, neboli dvě afroamerické úřednice byly celé oblečeny v různých odstínech růžové. Jednoduše: Růžová je v kurzu! Jedna z nich měla navíc velice zajímavý „hair styling“. Na tisíce druhů copánků jsem si už zvykla, ale dredy na postarší úřednici, to jsem nečekala. Je úžasné, jaká je tu svoboda!
Nyní zpět k mému výběru předmětů. Před návštěvou školy jsem si od Rachel vypůjčila knížku se seznamem předmětů a jejich popisem. Od agentury jsem věděla, které předměty mám povinné (angličtina a americká historie) a zbývajícími předměty jsem chtěla ty povinné jen „doladit“ ve stejném humanitním duchu. Doma jsem si z „knihy předmětů“ vypsala předměty, jenž mě něčím oslovily, nehledě na kredity, kterým jsem ještě nepřišla na kloub.
Na začátku rozhovoru s mým councellorem jsem mu předložila mnou přeložené vysvědčení z „10. ročníku“ a začala debata o předmětech. Vzhledem k tomu, že zde nebudu maturovat, nemusím plnit žádné kredity, jediné co musím splnit, jsou mé povinné předměty a školou určená matematika. Můj councillor si všiml, že jsem si své předměty předpřipravila, což ho potěšilo, avšak co mě nepotěšilo, bylo, že mi moje zápisky „zabavil“. Na základě toho, co jsem mu pověděla, o co se zajímám a jím zabavených poznámek mi do druhého dne sestavil rozvrh, o kterém se mi ani nesnilo.
Posledním krokem nezbytným k započatí školního roku 09/10 byl tzv. ESL test. Test, na základě něhož se rozhodne, zdali zahraniční student musí navštěvovat předmět ESL – angličtina pro cizince. Test měl 4 části: listening (poslech), speaking (pohovor), writing (psaní) a reading (čtení) a konal se ve školní knihovně. Psala jsem ho já, jako jediná exchange studentka, jeden Egypťan a jeden student z Thajwanu. Výsledek testu mi poněkud netradičně přišel ve formě sms zprávy na Rachel mobil. Bez formalit, jen: She passed, she doesnť have to také the esl class. = Prošla. Nemusí chodit na ESL. 
Od dnešního dne zbývá pouze týden do začátku školy. Doufám, že i po začátku školy, budu s mým rozvrhem stále stejně spokojená a výběr sportů bude jen třešničkou na dortu.