Tento článek jsem se rozhodla napsat na základě myšlenky mé spolužačky, cituji:“To jsem zvědavá, jestli tam přibereš nebo zhubneš nebo jak budeš vůbec vypadat.“. Musím uznat, že jsem sama zvědavá, je to opravdu velká výzva. Ptáte se proč? Brzy pochopíte. Ale nejdříve obecný úvod a americkém stravování z širšího úhlu pohledu.
Spojené státy americké si nejspíše většina z vás asociuje s rychlými občerstveními typu Mc Donalds, KFC, Pizza Hut, Taco Bell, Dunkin Donuts, Wendys´a bůh ví kterými ještě a nejste daleko od pravdy. Mezi těmito řetězci a jejich konzumenty funguje dokonalá symbióza. Producenti prodávají své zboží za nebývale nízké ceny a konzumenti na oplátku konzumují prakticky každodenně, vše co se do nich vejde. Uvedu příklad: Nejste sice příznivcem hranolek a burgrů všech chutí a velikostí, nicméně neodoláte zmrzlinovému poháru v Mc Donalds? V ČR zaplatíte za pohár „české“ velikosti přibližně 30 Kč. V USA zaplatíte ne za stejný, nýbrž minimálně o polovinu větší zmrzlinový pohár pouhý 1 dolar (cca 18 Kč) a ještě dostanete pytlík oříšků na posyp zdarma. Tak kdo by jezdil do supermarketů pro čerstvé ryby a zeleninu, když se může za „pár babek“ najíst hned za rohem (ano fastfoody jsou opravdu na každém rohu.)? Moje host rodina rozhodně ne. Jak to tedy vypadá se stravováním u nás? Čtěte dál.
Den začínáme snídaní. Úmyslně jsem z předchozí věty vypustila slovíčko „klasicky“, protože den by sice měl začínat snídaní (abychom „nakopli“ náš metabolismus atd.), avšak ruku na srdce, kolik z vás pravidelně snídá? Naše rodina snídá, řekněme občas a rozhodně ne společně. Vzhledem k tomu, že chodím spát poměrně brzy (max. v 11 hodin) vstávám též brzy a snídám jako první. Má host mum už je tou dobou také vzhůru, nicméně Roseanne opravdu nepatří mezi vyznavače zdravé výživy a odmítá jíst cokoliv, co vypadá jen trochu zdravě (cereálie v jakémkoliv odstínu hnědé a béžové, jen trochu tmavý chléb, rýži, jogurty…). K jejímu životnímu stylu tedy samozřejmě nepatří pravidelné snídaně a pokud už do sebe ráno něco hodí, jsou to buď vajíčka se slaninou (ovšem jen pokud je dělá i pro svého muže) nebo potravinovými barvivy nabarvené cereálie plovoucí v mléku. Já si poněkud stereotypně připravuji low fat jogurt activia (verzi „ ne low fat“ tu neseženete) s rýžovými cornflakes, musli a nakrájenou půlkou jablka. Pokud mám chuť doplním to zeleným čajem, který si kupodivu neuvařím v konvici, ale pouze zmáčknu speciální páčku na našem rodinném automatu na vodu a napustím si hrneček vařící vodou rovnou z automatu. Že doma používáte konvici? To se tady nenosí…
Poznámka ke snídani: Pro vše, co jsem vyjmenovala z mého ranního jídelníčku jsme museli zajet do supermarketu, nic z toho se tu nenacházelo. Ani čaj!
Dalším pokrmem během dne je/by měl být oběd. Američani si s obědem hlavu opravdu moc nelámou. Buď ukuchtí jen tak něco, aby se neřeklo nebo nejedí vůbec nic. Roseanne nevaří o nedělích nebo pokud není Mike doma. Vzhledem k tomu, že Mike chodí skoro každý den do práce, se dny, kdy vaří, omezují na minimum. Mě bohužel po dvou hodinách nejedení začne ukrutně kručet v břiše, a tak začala Roseanne občas vařit, popř. se st/ravujeme ve fastfoodech. Takže nejdříve přistoupíme k verzi a vaření.
Vaření mě docela baví (rozhodně víc než naprosto pasivní host – sister Rachel), a tak Roseanne pomáhám, čímž se mi dostává práva vybírat, co si dáme za přílohu atd. Jednoho dne jsem v supermarketu jako přílohu k čemusi navrhla bramborovou kaši a Roseanne už už šahala do regálu s pytlíky s nápisem „mash potatoes“. Zeptala jsem se tedy:“Proč neuděláme bramborovou kaši z opravdových brambor?“. Host – mum se zamyslela a uznala, že to bude levnější a (hlavně) zdravější. Po návratu domu jsem se pustila do škrabání a vaření brambor. Ve chvíli kdy jsem je chtěla „uhňácat“ nastal problém. Problém č.1: Jak se … řekne anglicky „něco na hnávání brambor“? Problém č.2.: Jak se řekne anglicky hňácat? Problém č.3.: Jak uhňácat brambory bez „něčeho na hňácání brambor“? Dobře dost bylo hňácání… Dobrá zpráva je, že jsem se se všemi problémy nakonec úspěšně vypořádala a brambory rozmixovala mixérem. Roseanne prý nemá „hňácadlo“, protože dělat domácí bramborovu kaši je staromódní.
A nyní verze b)fastfood. Abych alespoň trochu ospravedlnila mou rodinu, musím uznat, že jsme ještě nikdy nevyjeli z domu, jen proto, abychom se najedli ve fastfoodu. Ve fastfoodech jíme pouze „na cestách“. Nicméně na cestách nikoliv několikadenních, nýbrž např. pětiminutových do supermarketu nebo půlhodinových, nedělních, do kostela. Vzhledem k tomu, že nechci vypadat jako totální blázen a chci si občas dopřát např. zmrzlinu (odmítání fastfoodů a konzumace zmrzliny z fatsfoodů si trochu odporují), stravuji se tam, kde má rodina, čili ve fastfoodech. Naučila jsem se objednávat si cokoliv bez housky, dressingů a hranolek, což není vždy jednoduché (výběr) ani příjemné (udivený pohled pracovníka rychlého občerstvení), avšak touha po krásném = hubeném těle vítězí. Mým poněkud náročným požadavkům naprosto vyhovuje fastfoodo/restaurace Friendly´s - http://www.friendlys.com -, nacházející se např. v mém oblíbeném nákupním centru Woodbridge. Za 9,99 dolarů obdržíte menu skládající se z hlavního jídla (dva toasty s kuřetem a hranolky nebo má volba salát s kuřecími kousky), nápoj (můžete si nechat dolévat) a obří zmrzlinový pohár dle vlastního výběru s polevou. Při mé poslední návštěvě Woodbridge centra jsem díky mým malým příbuzným (neteře Mika) objevila dětské menu u Friendly´s. Za 6 dolarů si pochutnáte na stejné porci jako v menu za 9,99, jen máte větší výběr nápojů a zmrzlina vypadá velkolepěji (lentilky, čokoláda, karamel, posypy atd…).
Spolu s večerem přichází i jídlo dne, večeře. Američané nepotřebují k životu snídani, ani oběd, ale večeře musí být. Pokud si k večeři nepochutnávají na zbytcích od oběda z fastfoodu (vše, co nedojíte, si můžete zabalit do krabice, kterou obdržíte zdarma) vaří „opravdové“ jídlo z fake ingrediencí. Dodavatelé amerických supermarketů se museli za poslední roky opravdu snažit, aby dokázali vyrobit téměř cokoliv v instantní, práškové, mražené, prostě v jakékoliv podobě, jen ne té původní, alespoň trochu přírodní. V amerických obchodech lze nalézt mražená kolečka masa na hamburgery, rozříznuté housky na hamburgery a hlavně tzv. TV dinner, které lze započítat mezi „opravdová jídla“ mé rodiny. TV dinner vyndáte z krabice, strčíte do mikrovlnky a za minutku máte např. těstoviny s masovými kuličkami nebo makarony se sýrem. Já se naštěstí těmto „jakože jídlům“ úspěšně vyhýbám a večeřím obvykle jen ovoce. Opravdu si Američané myslí, že ten žlutý prášek byly kdysi brambory a že ta růžová kolečka „masa“ bylo kdysi živé prase?
Spojené státy americké si nejspíše většina z vás asociuje s rychlými občerstveními typu Mc Donalds, KFC, Pizza Hut, Taco Bell, Dunkin Donuts, Wendys´a bůh ví kterými ještě a nejste daleko od pravdy. Mezi těmito řetězci a jejich konzumenty funguje dokonalá symbióza. Producenti prodávají své zboží za nebývale nízké ceny a konzumenti na oplátku konzumují prakticky každodenně, vše co se do nich vejde. Uvedu příklad: Nejste sice příznivcem hranolek a burgrů všech chutí a velikostí, nicméně neodoláte zmrzlinovému poháru v Mc Donalds? V ČR zaplatíte za pohár „české“ velikosti přibližně 30 Kč. V USA zaplatíte ne za stejný, nýbrž minimálně o polovinu větší zmrzlinový pohár pouhý 1 dolar (cca 18 Kč) a ještě dostanete pytlík oříšků na posyp zdarma. Tak kdo by jezdil do supermarketů pro čerstvé ryby a zeleninu, když se může za „pár babek“ najíst hned za rohem (ano fastfoody jsou opravdu na každém rohu.)? Moje host rodina rozhodně ne. Jak to tedy vypadá se stravováním u nás? Čtěte dál.
Den začínáme snídaní. Úmyslně jsem z předchozí věty vypustila slovíčko „klasicky“, protože den by sice měl začínat snídaní (abychom „nakopli“ náš metabolismus atd.), avšak ruku na srdce, kolik z vás pravidelně snídá? Naše rodina snídá, řekněme občas a rozhodně ne společně. Vzhledem k tomu, že chodím spát poměrně brzy (max. v 11 hodin) vstávám též brzy a snídám jako první. Má host mum už je tou dobou také vzhůru, nicméně Roseanne opravdu nepatří mezi vyznavače zdravé výživy a odmítá jíst cokoliv, co vypadá jen trochu zdravě (cereálie v jakémkoliv odstínu hnědé a béžové, jen trochu tmavý chléb, rýži, jogurty…). K jejímu životnímu stylu tedy samozřejmě nepatří pravidelné snídaně a pokud už do sebe ráno něco hodí, jsou to buď vajíčka se slaninou (ovšem jen pokud je dělá i pro svého muže) nebo potravinovými barvivy nabarvené cereálie plovoucí v mléku. Já si poněkud stereotypně připravuji low fat jogurt activia (verzi „ ne low fat“ tu neseženete) s rýžovými cornflakes, musli a nakrájenou půlkou jablka. Pokud mám chuť doplním to zeleným čajem, který si kupodivu neuvařím v konvici, ale pouze zmáčknu speciální páčku na našem rodinném automatu na vodu a napustím si hrneček vařící vodou rovnou z automatu. Že doma používáte konvici? To se tady nenosí…
Poznámka ke snídani: Pro vše, co jsem vyjmenovala z mého ranního jídelníčku jsme museli zajet do supermarketu, nic z toho se tu nenacházelo. Ani čaj!
Dalším pokrmem během dne je/by měl být oběd. Američani si s obědem hlavu opravdu moc nelámou. Buď ukuchtí jen tak něco, aby se neřeklo nebo nejedí vůbec nic. Roseanne nevaří o nedělích nebo pokud není Mike doma. Vzhledem k tomu, že Mike chodí skoro každý den do práce, se dny, kdy vaří, omezují na minimum. Mě bohužel po dvou hodinách nejedení začne ukrutně kručet v břiše, a tak začala Roseanne občas vařit, popř. se st/ravujeme ve fastfoodech. Takže nejdříve přistoupíme k verzi a vaření.
Vaření mě docela baví (rozhodně víc než naprosto pasivní host – sister Rachel), a tak Roseanne pomáhám, čímž se mi dostává práva vybírat, co si dáme za přílohu atd. Jednoho dne jsem v supermarketu jako přílohu k čemusi navrhla bramborovou kaši a Roseanne už už šahala do regálu s pytlíky s nápisem „mash potatoes“. Zeptala jsem se tedy:“Proč neuděláme bramborovou kaši z opravdových brambor?“. Host – mum se zamyslela a uznala, že to bude levnější a (hlavně) zdravější. Po návratu domu jsem se pustila do škrabání a vaření brambor. Ve chvíli kdy jsem je chtěla „uhňácat“ nastal problém. Problém č.1: Jak se … řekne anglicky „něco na hnávání brambor“? Problém č.2.: Jak se řekne anglicky hňácat? Problém č.3.: Jak uhňácat brambory bez „něčeho na hňácání brambor“? Dobře dost bylo hňácání… Dobrá zpráva je, že jsem se se všemi problémy nakonec úspěšně vypořádala a brambory rozmixovala mixérem. Roseanne prý nemá „hňácadlo“, protože dělat domácí bramborovu kaši je staromódní.
A nyní verze b)fastfood. Abych alespoň trochu ospravedlnila mou rodinu, musím uznat, že jsme ještě nikdy nevyjeli z domu, jen proto, abychom se najedli ve fastfoodu. Ve fastfoodech jíme pouze „na cestách“. Nicméně na cestách nikoliv několikadenních, nýbrž např. pětiminutových do supermarketu nebo půlhodinových, nedělních, do kostela. Vzhledem k tomu, že nechci vypadat jako totální blázen a chci si občas dopřát např. zmrzlinu (odmítání fastfoodů a konzumace zmrzliny z fatsfoodů si trochu odporují), stravuji se tam, kde má rodina, čili ve fastfoodech. Naučila jsem se objednávat si cokoliv bez housky, dressingů a hranolek, což není vždy jednoduché (výběr) ani příjemné (udivený pohled pracovníka rychlého občerstvení), avšak touha po krásném = hubeném těle vítězí. Mým poněkud náročným požadavkům naprosto vyhovuje fastfoodo/restaurace Friendly´s - http://www.friendlys.com -, nacházející se např. v mém oblíbeném nákupním centru Woodbridge. Za 9,99 dolarů obdržíte menu skládající se z hlavního jídla (dva toasty s kuřetem a hranolky nebo má volba salát s kuřecími kousky), nápoj (můžete si nechat dolévat) a obří zmrzlinový pohár dle vlastního výběru s polevou. Při mé poslední návštěvě Woodbridge centra jsem díky mým malým příbuzným (neteře Mika) objevila dětské menu u Friendly´s. Za 6 dolarů si pochutnáte na stejné porci jako v menu za 9,99, jen máte větší výběr nápojů a zmrzlina vypadá velkolepěji (lentilky, čokoláda, karamel, posypy atd…).
Spolu s večerem přichází i jídlo dne, večeře. Američané nepotřebují k životu snídani, ani oběd, ale večeře musí být. Pokud si k večeři nepochutnávají na zbytcích od oběda z fastfoodu (vše, co nedojíte, si můžete zabalit do krabice, kterou obdržíte zdarma) vaří „opravdové“ jídlo z fake ingrediencí. Dodavatelé amerických supermarketů se museli za poslední roky opravdu snažit, aby dokázali vyrobit téměř cokoliv v instantní, práškové, mražené, prostě v jakékoliv podobě, jen ne té původní, alespoň trochu přírodní. V amerických obchodech lze nalézt mražená kolečka masa na hamburgery, rozříznuté housky na hamburgery a hlavně tzv. TV dinner, které lze započítat mezi „opravdová jídla“ mé rodiny. TV dinner vyndáte z krabice, strčíte do mikrovlnky a za minutku máte např. těstoviny s masovými kuličkami nebo makarony se sýrem. Já se naštěstí těmto „jakože jídlům“ úspěšně vyhýbám a večeřím obvykle jen ovoce. Opravdu si Američané myslí, že ten žlutý prášek byly kdysi brambory a že ta růžová kolečka „masa“ bylo kdysi živé prase?
To vis, ze si to mysli. :D
OdpovědětVymazatčasto s ejich ptám, jestli neuděláme ňáky "real food":)
OdpovědětVymazatkdo to rekl? :)
OdpovědětVymazatautor;]
OdpovědětVymazat