Tak trochu jiné kempování

„Tak a je to za námi. Zvládli jsme to a nic nám nescházelo.“ Tato slova nejspíš právě probíhají hlavami mých host – rodičů. Je nedělní odpoledne a my jsme zpět doma po víkendovém kempování. Upřímně řečeno, já jsem celé kempování nepovažovala za až takový „big deal“, ale ten humbuk kolem, který má rodina dokázala vytvořit, mě přiměl pustit se do psaní tohoto příspěvku.
Výlet k Panter lake - http://www.njcamping.com/panther/ - byl zorganizován lidmi z kostela, kam má host – mum každou neděli dochází, už někdy na začátku letošního roku. Rodiny si rozebraly kempovací místa a přípravy mohly začít. Každá rodina si ve Walmartu pochopitelně koupila monstrozní stan, avšak už méně pochopitelně altánek chránící relaxující proti moskytům, tuny plastového nádobí, minimálně 2 přenosné mrazáky a klimatizace, nafukovací postele, peřiny, grily a plachty pod, popř. nad stan. Poněkud velká investice na pouhé 2 dny kempování, nemyslíte?
Vzhledem k tomu, že šlo o církevní akci, musela jsem si koupit jednodílné plavky (cituji:“Abych neuváděla místní chlapce v pokušení a tím jim nedávala podnět ke „špatným“ myšlenkám.“ Pokud tím byl myšlen třeba ten šestnáctiletý chlapec s tetováním, tak myslím, že bych nebyla prvním podnětem v jeho životě, ale budiž.) Ve výsledku se má investice ukázala jako zbytečná, protože ostatní dívky měly normální bikiny. Ze stejného důvodu nesměly nesesdané páry sdílet jeden stan. Čímž se dostáváme k pro mě zvláštnímu rozporu v chování místních věřících. Prvních 6 dnů v týdnu byste jen stěží hádali, že jsou pobožní (mluví sprostě atd.), avšak v neděli se rázem promění v postavy se zdviženýma rukama zpívající sice melodické, nýbrž poměrně vyhraněné písně, jejichž text se stále točí kolem slov Ježíš, Lord a Král králů.
Po půlročních přípravách přišel konečně čtvrtek, den balení. Raději zapomeňte na krosny, ešusy a karimatky, tohle je Amerika! Naopak si představte velké plastové boxy naplněné nádobím nejen plastovým, ale i tím klasickým, kuchyňským. Dále pak mrazáky naplněné vším (tj. housky na výrobu hamburgerů a hotdogů, mražená kolečka „masa“ na hamburgery, párky, brambory…), jen ne jídlem vhodným ke kempování. Z ingrediencí, které každý přivezl vyplýval i náš jídelníček. Jen stěží se mi dařilo vyhýbat se všudypřítomným hotdogům a hamburgerům a sníst něco výživnějšího. Nicméně jsem přeci jen zhřešila. V sobotu večer se totiž konal zmrzlinový raut a tomu jednoduše nešlo odolat. Podlouhlý stůl vyskládaný zmrzlinami, polevami, posypy a šlehačkami nejrůznějších barev a chutí naskýtal opravdu unikátní pohled.
Ve chvílích, jako byly ty víkendové, se mi na jednu stranu stýská po českém životním stylu, ale na druhou stranu si ho teď mnohem víc cením. Stýská se mi po obědech (tady se neobědvá), malých večeřích (tady se každovečerně přejídají) a po normálním pečivu. Tímto vysílám domů svojí závist :)